Biodiverzita

Zaujala mě studie zabývající se definicí plochy potřebné pro uživení skupin podle stravovacích návyků. Možná znáte model, který byl propagován dříve a to zejména samotnými vegany, kde šlo hlavně o srovnání kolik půdy uživí vegany a kolik všežravce.

Veganská strava vycházela absolutně nejšetrněji v nárocích na půdu.

Nyní se ukázalo, že nelze jen suše spočítat výtěžnost z hektaru zemědělské půdy a jednoznačně říct – všichni buďme vegani a tím zajistíme trvalou udržitelnost.

Podíval jsem se na nová data ze dvou pohledů – z vnějšího a vnitřního – protože nová zjištění chápu jako důležitou zprávu o světě, ve kterém žijeme i o světě duševním.

Aktuální teorie (zpracovaná na podmínky USA) vzala v úvahu skutečné rozložení půdy, podmínky jednotlivých oblastí. Existuje spousta plochy, kterou není možné zemědělsky využívat nebo s vložením velké energie pro její přeměnu. Travnaté stepy, svahy hor, půdy kyselé nebo chudé na živiny atd. Studie zvážila všchny nároky jednotlivých diet a veganská klesla s podivem na páté místo! Je to logické. Prostředí Země je velmi pestré. Např. v podmínkách horských luk či pastvin laktovegetarián zpracuje mléko z ovcí, případně se zde vyprodukuje i nějaké maso. Zde si vegan neškrtne. Dále jsou to nároky na množství vody pro pěstování kulurních plodin, vliv jednotlivých diet na spotřebované zdroje jako dusík, energie a na životní prostředí celkově.

Lépe vychází v nárocích na půdu diety s většinou rostlinné stravy, přesto studie zamíchala kartami proti původnímu pohledu.

Jaký je tedy výsledek nové verze výzkumu? Nejvíce lidí by uživila laktovegetariánská dieta, následně ovolaktovegetariánská. Na třetím místě možná překvapivě všežravá dieta s podílem živočišné stravy 20%, dále s podílem živočišné stravy 40% a na pátém dieta veganská.

Podmínky Země jsou pestré a stejně pestrý může být i náš přístup co se týče stravy. Cílem je efektivnost, šetrnost a naladění se. Člověk, který zná zemi a je s ní ve vztahu ví, jaký druh spolupráce udělá oběma nejlépe.

S vnitřním světem to funguje stejně. Vnitřní krajiny jsou stejně pestré a i když se některá místa zdají být “hluchá”, nevhodná ke zkultivování mají svůj účel. Něco uvnitř nelze změnit, je třeba to pouze přijmout. Divoké krajiny, stinné strže, které přímo vybízí k pohroužené imaginaci.

Jen pokud si přiznáme vnitřní pestrost, všechny odstíny a všechny druhy hutnosti a naší touhou bude objevit kvality, dokážeme postupně zapojit celý náš potenciál, sytit svou duši pestrou stravou a ta bude kvést.