Osobní rozvoj
Za dva roky co sleduji online nabídky v oblasti tzv. osobního rozvoje určené lidu, jsem objevil pouze jeden víceméně kvalitní a profesionální produkt. To ale ještě nemusí nic znamenat. Z desítek projektů minulých i současně probíhajících jsem vypozoroval jednu věc – autoři vsadili na lačnost po „bohatství, nezávislosti a svobodě“ a v rámci trendu odhalili srdceryvné a autentické příběhy o procitnutí z korporátní kazajky, o utržených achilovkách, co změnily život, o vystoupení z chudoby, popadnutí příležitosti za pačesy.
Shlédl jsem příšerná nekvalitní videa i videa vyhlazená, podpořená milou melodií a co nejvíce upřímným a přesvědčivým výrazem. Mladíky starší dvaceti let a jejich dojemné zpovědi, o které nikdo nestojí.
Zkoušeli to přes emoce, videa z pláže, čerstvé kokosy, okázalé interiéry, sebevědomé a výstřední vystupování. Prodeje knih a e-booku stoupají, facebookové účty se plní lidmi co chrlí superlativa.
Co to znamená?
Když vše pozoruji, nelze si nevšimnout vychytralosti, až možná manipulace z jejich strany a možná jsou i oni sami přesvědčení, že na to přišli.
Pokud jsou odborníky ve svých oborech a jak mnozí zdůrazňují, poznali myšlení úspěšných a bohatých, musí jim být jasné, že bohatým a úspěšným nemůže být každý.
Daří se jim, protože lidé neznají sami sebe a snadno uvěří tomu, že každý a tudíž i já, můžu přece vydělávat milióny, podnikat z pláže a cucat zelený kokos, zatímco mi vydělává pasivní příjem. Každý na to nemá a ani nemusí.
Pokud by se lidé lépe znali, nekupovali by laciné knihy a neplatili za bezduché online programy.
Každý nemůže být bohatý, slavný a úspěšný a myslím si, že ani ne snadno zcela svobodný, nezávislý a šťastný.
Co vlastně všechno tohle znamená v konceptu práce se záměrem, s posláním
duše, práce s vizí?
Duše nekráčí cestami, které jsou přijatelné natož pochopitelné pro malé lidi.
Znamená to, že moudrost, pochopení a smíření kráčí životem někdy velmi pomalu a dává si na čas, než je odhaleno.
Bezpochyby to znamená, že čas je pro duši nepodstatný a nijak neohraničuje její cesty, které jsou nespoutané, řekl bych zvláštní a mimo lidské chápání a proto nezbývá než se smířit s tím, že mi nezbývá než žít s otevřeným srdcem, bez očekávání čehokoliv lepšího, než smrti.
Kruté? Je možné přijmout skutečnost, že duši definuje rozdíl mezi plakátovým štěstím a štěstím pramenícím z milujícího, krví rudého srdce z masa, co buší TEĎ TEĎ TEĎ, v hrudi tiché a pokorné ženy, co si vzala za své vyprovázet osamělé, nemocné a umírající aniž by litovala a aniž by se jí jednou dostalo stejného.
Skutečnost, že se hojnost a bohatství setkává při okamžiku společné večeře o mnoha lidech, v chýši z bambusu, nad hrudkami ze sága a několika rybami, kdy na střechu tiše bubnuje déšť, prales je klidný a vánek chladivý.
Všechny ty hovořící tváře, co proudí slova jako gotické chrliče vodu, zatímco strom klidně stojí, skála se orosila a noční pták zmizel v šeru.
Ze srdce miluji rozdílnost každé lidské bytosti a cesty jejich mnohdy zatoulaných duší.
Hledání vize je více než jen póza pro muže středního věku, co ho svrbí, že by rád něco za sebou zanechal. Pardon o tom to není.
Školení, jaké se nám může dostat ze strany vlastní duše, pokud se přestaneme pěchovat webináři našich „druhých já“, je nesmírné a vesmírné. Každý je od toho jen malý kousek a nemusí nikam vyplňovat svůj email, byť ze zvyku. Jen
si udělat prostor a následně přijmout, co přijde.
Pokud mám problém být sám se sebou (děsí mě představa, že mi duše začne příliš kecat do života), půjdu jednoduše do lesů, na louku, sednu si na pařez – lépe opřu si zády o strom, vykoupu se, proběhnu, napiju ze studánek.
Všechny online programy jsou v konečném důsledku jen dalším „ruchem“ s líbivou pentlí, jakou je pojem „osobní rozvoj“. Kdo tohle mohl vymyslet.
Nezavrhuji absolutně vše, jenže v kmeni, který je mi blízký, jsme vstoupili do učení k samotnému Bohu, který k nám mluví skrze přírodu, duši a je to vskutku něco!
Honza Harnoš
Hraničář Ráje
Akce. Záměr. Hranice