Děti budoucnosti

V současné, převážně ego-centricky zaměřené společnosti neexistuje rada moudrých, která nese na svých bedrech vizi tisícileté společnosti, s rukama sepjatýma a pokornou prosbou činit tak, abychom nechali prostor pro život, jež má ještě přijít i když my zde nebudeme.

Odklon od původní dušestředné společnosti nastal jako nezbytná zkušenost projít si opakovaně iniciací transperzonálního ega a není nutné zabývat se tím proč to nastalo. Závěr procesu je dvojí, buď se globální ego skloní před Mystériem, transperzonální duší společnosti, nebo ego zvítězí i když je to dlouhodobě velmi nepravděpodobné.

Pro vývoj zdravé společnosti, je nutné aby se potkávaly všechny věkové kategorie v různých stupních dušestředného vývoje a navzájem se ovlivňovaly v každodenním životě. Úloha rodičovství je v pojetí dušestředné společnosti méně závažná, ne jako v pojetí egocentrické společnosti, kdy je na rodiče kladena velká zodpovědnost za vývoj dítěte, jeho vzdělání a správné začlenění do krysího závodu, vzpoury, potlačení duše, povýšení, selhání, důchodu, izolace a smrti.

Pokud rodič z adolescentní mysli neprojde fází svlékání staré kůže dítěte, obdobím zvídavosti po mystériu, poezii života, po symbolech, zanícením v hluboké sexuální spojení až do fáze přechodu, výstupu z kokonu, úlohu neplní s ohledem na dlouhodobost ale takřka ze dne na den.

V dušestředné udržitelné komunitě, se podílejí starší moudří na výchově a přípravě dětí, už jen svou přítomností daleko za běžné biologické prarodičovství. Zajišťují pro děti vývojový zdroj, to je rozdíl dvou rozdílných pohledů, kde jeden chápe děti jako milované potomky, které je třeba hýčkat a zabavit hrou a druhý je chápe jako milované potomky Země a jako mysteria Vesmíru.

V dalších fázích vývoje dítěte, nastupují kmotři, strýčkové a tety, kteří intuitivně oslavují a prodlužují mysterium dětství a nevinnosti, úžas dětství až po přerod v žár dospívajícího.

Kde jsou rodiče nyní? Přechází ve svém vývoji k Prameni mysteria, ve své moudrosti pokročily od zachytávání kapek, po dlouhé doušky z tůně mysteria. Vývoj nikdy neustává.

Zdraví celku je základem pro zdraví každého jedince.

Co dělat ve všední praxi?

Existuje ve vašem okolí moudrý starší, v jehož blízkosti by mohly děti trávit čas?

Kolik času věnujeme jako rodiče sami sobě a naslouchání šepotu psyché?

Má dítě dost prostoru vybírat si místo a čas pro naplnění úžasu a ponoření se do mystéria přírody?

Potřebujeme změnu myšlení od běžného modelu, že nepřipravuji dítě aby se mu dobře vedlo ve společnosti, ale aby dítě vytvářelo dušestřednou společnost. Dlouhodobá vize kterou rodině přinese otec, máma která odevzdá dítě životu, aniž by jej chtěla úzkostlivě střežit.

Pozorováním dítěte od nízkého věku, rozpoznáme jeho dary a podpoříme jejich rozvoj bez toho, abychom se pokoušeli aplikovat naše představy. Jednáme se ztělesněním mystéria, naše úloha je být podporou, ne zlatou klecí. Dítě ani jeho duše nám nepatří, jeho úkol volá a musí být naplněn v dlouhodobém měřítku.

Tím vše teprve začíná.

Honza Harnoš