Vhodně zvolená přání

Leden je měsícem, kdy si připravujeme vizi a plány pro nový rok a čím dál více lidí si připravuje svůj vision board, jinak jantru. Co to je? Vizuální ztvárnění přání, plánů, heslovité vyjádření pocitů, které chceme zažívat k v harmonii, blahobytu. Obrázky z časopisů, či kreslené obrazy, vystavené někde na očích, v pracovně, aby do nich přicházela co nejčastěji naše pozornost a přání se tak zhmotňovala. To je stále ještě v pořádku a tuhle techniku považuji za skvělou pomůcku, pokud chce člověk vědomě někam směřovat, tvořit. Co je vhodné si přát? Kde jsou hranice našich přání?

V pojetí které sleduji v některých skupinách, je poměrně shodná představa, jak naplnit představu hojnosti. Vision boardy se plní AUDI A8, vilami, loděmi, luxusními dovolenými, stohy bankovek a hesly jako “jsem miliardář”.

V takovém případě konstatuji, že jsou přání tohoto znění nedospělá a hloupá.

Slyšel jsem příběh z úst legendárního tatranského nosiče a chataře z Rysů, o jeho setkání s horolezeckou legendou Riccardo Cassinem (1909-2009), který zemřel v požehnaném věku 100let.
Na jeho kontě je více než sto alpských prvovýstupů a zasadil se i jako průkopník a “vynálezce” moderní podoby horolezecké výstroje.
Viktor Beránek jej tehdy poznal jako velmi starého muže, sedícího bokem a ztišeně a v pohledu do jeho hluokých očí, byla všechna moudrost, pokora, klid a zkušenost. Ten člověk již nemluvil jen pozoroval a v tom mlčení bylo vše.

Ve svém životě se učím nespěchat na své zrání. Žijeme ve společnosti, kde je nám předkládáno, že úspěch je na dohled a bohatství není jen výsadou vyvolených. Co to ale znamená v praxi? V praxi to znamená, že kurzy osobnostně rozvojových leadrů jsou plné a zástupy hojnosti-chtivých, kteří si pilně plní zadané úkoly, ráno 20min meditují před Ganéšou, hledají na jaká ramena úspěšných mohou vylézt a vystřihují obrázky luxusní aut na své jantry.

Jenže je to omyl. Pokud se člověk zamyslí, tak je zde několik zásadních důvodů, proč nás nevhodná přání mohou zničit a nejen nás.

Velká přání si vyžadují velké lidi. Nemyslím z našeho pojetí velkých, ale z pohledu duše a s takovou velikostí se musí buď narodit, nebo k ní dozrát.
A jak je i vidět, jen malý lidé si špatně přejí a co víc, ani se pravděpodobně logicky nesnaží si zdůvodnit, čím vyrostou, pokud dosáhnou na nové Audi. Ano napsal jsem ve své starší úvaze “Parker satori”, obklopení se kvalitními věcmi ale v minimalismu, nám pomáhá změnit vědomí a to zejméne vědomí hodnoty. Tedy uvědomit si, že kvalitní a často i dražší věci, nemají vést k plýtvání a spotřebě ale k šetrnosti. Věc samotná ani její nákup, nás ale nikdy nemůže naplnit na straně duše, zde bude vždy vedlejší.

Jak si tedy přát? Co leží zralému člověku na srdci? Je naivní myslet na blaho celku? Rád bych zdůraznil, že z pohledu dušestředného, jsou lidské představy hojnosti pískem na poušti. Cesty duše přesahují naši představivost a tvorbou nevhodné jantry a vizualizováním si ideálu hojnosti, se vlastně ochuzujeme o příležitost DNES vstoupit a nechat se unášet cestami Univerza. Jsme zde proto, abychom byli “užiti” ve prospěch skládačky celku. Máme své místo.

Nevhodná přání jsou ukazatelem neznalosti svého místa, svého úkolu, své pozemské mise.

Přát si být otevřeni přijmout i tu nejméně logickou či lákavou cestu, přijmout odevzdat vše co máme pro jiné, žít celý život skromě ale šťasten se svou ženou a dětmi, připravovat je a učit aktivně se podílet na tvoření. Malá všední přání, bývají často ta nejzásadnější a malé všední skutky, nesou největší ovoce a ne vždy musí být příjemné. Hmotné bohatství může přijít a přichází, stejně jako energie přichází do zdravého těla. Pracovat se spoustou energie, může bez sebedestrukce pouze silné tělo, protože nevhodně nasměřovaná nebo nahromaděná a zapoudřená energie která neproudí ale jen se hromadí, může fyzické tělo zabít. Stejně jako přehrada bez dostatečného odtoku, se po čase ucpe bahnem. Přijímání a pouštění.

Nejbohatší je ten, kdo se raduje již dnes. Nejbohatší je ten, kdo netouží.

Přeji nám všem v životě moudrost.