Zpocení a radostní

Včerejší večer jsem si byl v Brně po delší době sednout se svým bráchou a probrat aktuální stav věcí a bylo vedro.

Dokonce takový typ vedra, že už si toho člověk musí všimnout. Vedro které upoutá pozornost, ráno polkne člověka a později v noci vyplivne s přilepeným tričkem na těle a jazykem na patře, což je vlastně zajímavý náročný proces.

Včera jsem začal přemýšlet nad tím, že žijeme v čase velmi příznivém v zakoušení řekněme až spirituální zkušenosti ve všedním dnu, v čase příležitostí k hlubokému vnitřnímu prožitku bez nutnosti vyrážet do pralesa konzumovat Yage.

Některé příklady: Cestování městskou hromadnou dopravou, kde se o sebe a smyslně v zákrutách třou a zmítají zpocení cestující různých tvarů a věku.

Vůně a pachy v místech kde se lidé shromažďují způsobující smyslové a duševní vytržení.

Nepřímé budování komunit na veřejných koupalištích a v parcích.

Hluboké a upřímné sdílení se o městské kašny, stejně jako divoká zvířata o napajedla v africké savaně.

Slámkový dech s nealko mojitem.

Ale vážně, jsem přesvědčený že v současné době jde více než kdy jindy o praktikování v naprosto všedních situacích, v běžném dni.

Praktikování tak samozřejmé, že přestává být praktikováním a přirozeně se mění v život. 

Slunce nás jemně nutí dělat věci jinak. Nelze udržet tempo jako v chladnější dny. Nelze jíst jako v chladnější dny, atd.

Mám pocit že nás prosvicuje až tak hluboko, že co bylo skryté vyplouvá na povrch.

Třeba to že jsou někteří lidé jen věčně nespokojená ufňukaná sebranka a to není špatné o sobě vědět, že stejně jako se lidé kloní k jakýmkoliv extrémním názorům a náladám, i extrémní počasí má vedlejší a náročné dopady.

Když vnější podmínky způsobují že je třeba změnit navyklý způsob, zamyslet se, přizpůsobit a zvítězit, proč toho radostně nevyužít?

Počasí jako příležitost k praxi “radovat se za všech okolností”, nepodmiňovat svou radost jen na základě vnějších podmínek. 

Poťme se radostně. V zimě budeme platit za sauny:-)

Honza Harnoš