/Originální příspěvek s fotkou z mého Facebooku Honza Harnoš/

Připravil jsem si pro vás, zejména těm z vás, kterým jsem vyvolal nějaké emoce mým příspěvkem/vtipem/rejpnutím/výzvou k zamyšlení, rozbor “problematiky” abych doplnil. Těm, kteří měli už už potřebu do mě nějak tnout – chci připomenout, že by bylo snad nemožné zahrnout do jednoho příspěvku všechny roviny, vazby a reality tak, aby vznikla nějaká komplexní a stále barvitá scéna. 

Nejen, že by se vytratil onen údernější tón a odlehčení a vtip, musel bych se pokusit popsat ŽIVOT JAK JE a to jsme už někde jinde. 

Připomenu ještě jednu věc a to závěr příspěvku kde píšu: “Milujeme vás! Spolu to zvládnem!”

A teď tedy k některým detailům, které by mohly přinést při bližším pohledu inspiraci  

1.Potřeba žen konfrontovat muže

Vycházím z praxe partnerského kurzu a z příběhů, které slýchám. Obecně jde o něco co v prostředí žen, které nahlíží do prvních z mnoha komnat ženství vzniká rychle, snadno a často a už jsem se v tomhle duchu vyjadřoval v podobě “kontroverzním” příspěvku na mém fcb.

“Rise sister rise” proces je krásný, stejně jako mužský vzestup. Pokud se děje tak jak učíme s Luci na kurzech, že: jsem zodpovědný sám za sebe – rozvíjím se – rozšiřuju své pole, které začne (bezděčně) působit na mé okolí – v tomto případě na muže – ten zpozorní (nebo už sám v procesu je). 

Pojďme vždy v prvé řadě měnit sebe bez potřeby stěžovat si: “Ten můj nic nedělá a návrhy zkoušet společně techniky odmítá, když mu koupím zajímavou knihu tak ji nečte a ještě se uráží že ho do něčeho nutím.” nebo “Moje žena je v sexu zabržděná a odmítá zkoušet nové věci.”  

To na co poukazuju je část z celku, kdy si (mě) ženy stěžují že ten jejich muž nemá o nic zájem, je zavřený, odmítá se zapojit do nějakého rozvoje. Ano, řada vztahů se rozpadla a mám na mysli skutečně konkrétní případy, kdy žena řekla – jsem dál, už si nemáme co nabídnout, dala jsem mu šanci a on ji nevyužil. Považuju to za extrém. A tam rozhodně není potřeba dojít a to právě na kurzech učíme. Jak citlivě přistupovat k takovým změnám, které se nám při otvírání našich osobních témat pak projevují ve vztahu. 

2. Jogínka

Tohle se týká konkrétně Bali a žen/holek které tady jsou (i kluci) a u kterých si dobře uvědomuju, že je to fáze – vím to proto že jsem byl úplně stejný. 

Cílem bylo jen odlehčit to. Neustále sami sebe (zdravě) zlehčujme. Dobře si pamatuju na svou fázi TVRZENÍ – měl jsem pocit že můžu něco tvrdit a že to tak je – přitom to vycházelo z takové hloubky a možná mě tehdy ani nenapadlo že by ten OBJEV mohl mít nějaké ale. 

Zkusím to přirovnat ke konceptu, který jsem nedávno použil při povídání s mou ženou:

Každý se nacházíme v určitém prostoru vědomí, ve kterém se pohybujeme a který je nám vlastní. Je to stav který je v pořádku a velmi funkční – když obsáhneme co je v té naší “buňce” naše vědomí se rozšíří do “buňky” další. Jsme tak navlečení na jedné niti jako korálky, jako semínka posvátného stromu na modlitební mále. 

Básník v buňce, ve které je aktuálně doma, napíše báseň a ta s ním silně rezonuje – stejně jako s řadou dalších lidí. Může to být něco jako: 

“Ty jsi má láska ty jsi můj sen,

  tebe chci líbat po celý den.”

Když si přečte někdo kdo je v jiné, třeba si řekne: “Básník nevyužil potenciál tématu.” a kdo je zase v jiné si řekne: “Líbat jo? To je nechutné.”

No a v jiné “buňce” byl zase perský mudrc Rúmí:

“Tvůj dech se dotkl mojí duše a já dohlédl do nekonečna.”

nebo:

“Zranění je místem, kudy do vás vstupuje světlo.”

Nebo takový Rainer Maria Rilke a další. 

Tím chci říct, že buňka mladé ženy která dělá řadu věcí a je o nich přesvědčená je fáze. Já se nacházím v nějaké fázi a to co píšu do ní patří. Důležité je uvědomovat si to a tím mít ten nadhled – ano funguje to. Jen nadhled. Není to tak obtížné a opravdu to stačí. Zkoumejme to. 

“Ego se stává překážkou osobního růstu, když ve vývoji strne, ztratí se nebo zabarikáduje ve kterékoli životní fázi – když vzdoruje změně, ztrátě, zármutku nebo radikální transformaci z rukou bohů a bohyň (personifikace Mysteria). Oproti tomu zralé ego chápe občasnou nezbytnost vzdát se nebo být poraženo silou větší než je samo.” 

Bill Plotkin

3. Zarostlé podpaží

Nikomu propána neberu zarostlé podpaží! Já se třeba dole holím a je to čistě z praktických důvodů a mám to rád. Snad si ani nedovedu představit že by vznikla mužská iniciativa “Pravý muž chčije ve stoje”, nebo “Pravý chlap = chlupatý pytel”. 

Ženy byly a stále jsou pod nějakým tlakem – nebo mě teď napadá – neděláme si ten tlak často na sebe sami? Byl jsem jako muž exot na rodičovské “dovolené” a celkově 7 let dělal prostor manželce při rozvoji podnikání, podporoval ji a byl jí útěchou když se nedařilo. Jo umím dobře vařit a dělat všechno kolem domácnosti a do toho jsem potřeboval být pevný/soustředěný a skvělý milenec, ochránce a uchvatitel:-) Jde to? Jde to. Někdy z těžka. 

Zarostlé podpaží nemusí být náboženství, nemusí to být něco co definuje ženskou emancipaci – vracíme se k bodu 2. 

Nějaké ženy odpověděly že se holí a holí se rády – pro sebe. Na druhou stranu když muž promluví o tom jak miluje když je oholená (nebo není), nemusí to znamenat hned “teď si tě svým požadavkem chci podrobit” – prostě se mu to líbí. Neznamená to ani, že když to žena odmítne půjde a najde si třeba tu nevětší chlupatici ve městě a ji opustí i s dětma. Protože věci se dají dělat cestou laskavé shody, radostně.

Rozumím, že z příběhů, kdy je žena pár týdnů nebo měsíců po porodu, který nebyl třeba úplně milý, potřebuje čas a podporu aby se mohla vrátit do své síly a neprospěje jí, když jí bude chlap hučet jak by si zašukal a kdy bude končně ten análek a tak. Zkusme nebýt pitomci. 

Instagram a soc. sítě. Přiznám se že sleduju řadu velmi inspirativních žen a lektorek včetně mé ženy, dále např. Sofia Sundari a hluboce se klaním před poznáním, které sdílí. Pojďme se na to podívat, prozkoumat to co to s náma udělá a jestli pak bude ještě nutné tolik lpět na chlupatých nohou a malování menstruační krví anebo jsou tyto projevy už úplně jedno, protože jde o něco, co je za tím.… Pro mě je nelpění důležitou praxí.

4. Zachraňování světa

Tohle vnímám jako silný fenomén dneška a netýká se pouze Bali i když taky se s tím tady potkávám často. Holčiny obklopené psi, které zachránily z ulice – mám na mysli opět konkrétní případ – kdy je malá vilka plná těchto krásných bytostí a mezi nimi a haldou chlupů poletuje éterická holčina a štěně vydá zájemcům jen po společné meditaci u pití horkého kakaa.

Tihle psi mi už několikrát napadli naši fenku a já bránil snad její holý život – smečka volně puštěná, bez hranic, tihle “boží” psi a paničky, které pak vykolejené postávají a přihlíží, případně když bráním svého psa jsem “too much” a krutý. Zákony světa jsou dobré, děláme chybu když se jich nedržíme – mám na mysli ty prastaré. Někdy pomůžeme nejvíc tím když pomůžeme prvně sobě.

“Aby byl člověk opravdu svobodný, musí přistoupit na základní pravidla, a to jsou taková, jaká jsou – bolestivá, pomíjivá, nezkrocená, nedokonalá – a být přitom za pomíjivost vděčný.”  Gary Snyder

“Medvědi grizzly, velryby či makakové nebo hlodavci  čeledi Rattus by rozhodně dali přednost tomu, aby lidé (zejména Euroameričané) nejdřív poznali sami sebe, a pak se teprve pustili do výzkumu medvědovitých a kytovců.”  Gary Snyder

Jarda Dušek mluví o touze pomáhat jako o “touze po moci” a je to tak, zkusme si popřemýšlet jak to každý máme, jak jsme v tom zralí. 

5. Plácání penisem a zakuckání spermatem

Mě aktuálně nejvíce inspirují zahraniční lektorky Layla Martin a Sofie Sundari, u kterých se učí i moje žena. Dovolme si hluboce toužit. Dovolme si otevřít se a zcela se oddat rozkoši – samozřejmě stejně jako já, který je ve vztahu s jednou ženou – mám na mysli toho vašeho nebo vaši – prostě s kým jste teď – naplno. Není na co čekat, čeho se bát. 

Jsme dospělí a nemusí nás urážet mluvit o milování také jako o šukání, protože má stejně jako i my máme – různé projevy, různou povahu. 

Víte že může mít žena (i muž) hrdelní orgasmus? No dokud to nebudeme zkoušet tak to nezjistíme. Chcete vědět něco dalšího? Tak mi třeba napište. Jo a nikdo nemá asi rád pizzu každý den, to je nám snad jasné.

Závěr tohoto rozboru – uvolněme se prosím. A pravidelně to samozřejmě připomínám i sám sobě. 

“Přestaň jednat v takové malosti. Jsi vesmírem v extatické pohybu. “

“Žijte zapáleným životem a sledujte ty, kteří rozdmýchávají vaše plameny.”

“Za hranicí myšlenek o konání správných a špatných věcí je místo. Potkáme se tam.”

Rúmí

Nejsdílenější na mém Facebooku. Pokusil jsem se stručněji shrnout a popsat jednotlivé fáze tak jak přichází, pokud přijmeme že žena může přinášet muži jisté vyšší vhledy a impulzy (byť se to děje často nevědomě).

Jaké jsem „záseky“ to přináší tak jak se nám dějou a jaký je proces pokud probíhá zcela ideálně.

Co je závěrem – ženy zvědomovat si a správně pojmenovávat, muži – nebrat tyhle šťouchy jako kritiku nebo nespokojenost ženy (myslím že ona funguje takhle zcela přirozeně). Zkoumejme to.

Impulzy od ženy můžou mít pro muže velký přínos.

Jako věčně hledající poutník, moderní empatický muž, hluboko v esoterické mlze, ohlušen vířením tranzovních tanců s kručícím žaludkem po RAW strouhané řepě, omámen barefoot kněžkami v širokých sukních hledících ke svým kamenným kruhům a dětem od bláta, téměř bych na scestí sešel, nebýt jasné záře červených lodiček. Když už mám pocit, že se celý svět zbláznil, upnu své oči k té obuvi barvy rudé pulzující krve, na podpatku alespoň půl metru vysokém. Když mě jejich ostrá špice zaryje do třísel, vzepnu se jako kůň s mohutným zařžáním.

Během poměrně krátké doby jsem opakovaně otevřel brány do svého světa dokořán. Průchozí obousměrně. Rozloučil jsem se se spoustou věcí a mnoho nového k sobě vpustil. Způsobilo to i pro mne velmi objevné a úlevné setkání s typologií podle čínského i-ťingu, zjednodušené pro západní použití. Podle této typologie jsme dostali každý na startu raneček výbavy, která nás specifikuje, jehož obsah nelze měnit, jen v průběhu života do rance přihazujeme, jak rosteme a vyvíjíme se. Každý jsme jedinečný, což není nic nového, ale… Tak jako červené lodičky, tak bosé nohy, mají na světě své místo a je to v pořádku.

Znát sebe a své míst, mě učí nejen respektu k ostatním, ale jde ještě dále – k plnému přijímání. Vidět na každém ten jeho přínos pro celek, stejně jako svůj. V případě lodiček nejde samozřejmě jen o obuv. Přijímám pro sebe to poselství rudé krve, živosti a sex-appealu a přijímání života v celé pestré škále. Životní energie je ve své podstatě velmi sexuální, silná život udržující, toužící po růstu a od podstaty je energií hojnosti a já stále pozoruji, že mnoho lidí ji jako takovou nepřijali nebo jen částečně. Pokud si uvědomíme, že zkušenost naší civilizace vychází z nízké velmi pudové a sebestředné energie.  A nejedná se jen o energii mužskou. Energie a způsob, který touží po okamžitém uspokojení potřeb sebe sama na úkor ostatních i celé planety je přirozenou reakcí mnoha lidí, volba posunout se na další level. Způsob dalšího levelu pracuje se soucitem, touží uspokojit „rozhněvané bohy“ jak v sobě tak ve svých bližních, na přátelské vlně sdílení, doteků a naslouchání, vychází jako energie vlažně a do ztracena. Bez cíle, záměru a to hlavně na mužské straně dlouhých vlasů, nekonečně dokonalých maséru, jogínů, za zpěvu manter, řešením jak co nejmíň zranit salát na mém talíři. Oba, jak první tak druhý stupeň, nevedou nikam. První v zajetí ega převážně ničí, druhý se v nepochopení stane pouze hezkou mandalou.

A zde se vrací energie červených lodiček. Že ničí nohy? Že je zbytečné trpět pro pomíjivou krásu? Se ženou jsme si nechali nafotit profesionální akty a jedna z rekvizit byly jak jinak než – červené lodičky. Ta bota je jako rudý hřeb, který mě přišpendlí do mého středu. Nedovolí ulítnout si, nedopustí, abych dal do živosti méně. Před objektivem fotografky a ženou v červených sexy lodičkách, jsem vzplanul svou mužskou energií. Z prvního levelu si půjčuji akci a přímočarost a jistě prominete – koule, z druhého cit, schopnost pracovat s emocemi, naslouchání a mnoho dalšího, tím symbolem, připomínkou jsou prosté boty. Nemám nic proti dlouhým batikovaným sukním, bosým nohám, miliónu variant ženských kruhů, večeřím z vlákniny, mužům v Sanubabu košilích a bubínky, stejně jako proti kravaťákům, rychlým autům, Apple, perům za osm tisíc, dovolené na Mauriciu. Chci to vše v sobě spojit a to zrovna dělám. Když konečně dostavím slaměný dům, ten další bude pravděpodobně z betonu.

To jestli jsme zvládli, pochopily, se myslím projevuje na tom, jak umíme ve svém životě integrovat věci z celé té pestré škály možností, co jsou kolem nás. Neuzavírat se z principu, ale vzít, prozkoumat, vložit do toho více ducha, záměr a opět vrátit do té velké skládanky. Ty červené lodičky chci mít stále na očích jako připomínku toho, že chci zůstat otevřený.

Život je krásný.

Pro inspiraci: http://joachimova.cz/ , http://zonova.cz

Konference Prolínání světů, Krásná Lípa 17.10.2015

Co je vlastně láska a jak o ni pečovat? Co když přijdou děti a není tolik společného času?

Líbí se mi citát který jsem četl o lásce “O skutečné lásce mohou hovořit dva až po společném čtvrt století.” Čtvrt století nikdo nevydrží být jen zamilovaný. Po odeznění zamilovanosti zůstávají dva lidé vedle sebe a možná se už tak často nedívají sobě navzájem do očí, nedrží se za ruce na veřejnosti, přijdou děti, práce.

S péčí se prohlubuje poznání a souhra, s přilitím vášně zůstává láska stále živoucí, hravá a plodná.

Vášeň by tedy mohla být palivem pod kotel lásky a stejně jako dříví do ohně (miluji štípání dřeva a práci s ním), tak i vášeň aktivně tvoříme.

Začneme u dechu. Dech rozdmýchává uhlíky, plameny v našem těle. Správný dech, ne plytký je zdrojem energie a mít energii je fajn:-)

Dalším příkladem je tzv. relaxace v energii vs. zhroucení se do energie. Jinak řečeno – únavu lze řešit např. horkou vanou /sprchou/, lehkým jídlem, udržením se bdělý příjemnou hudbou, pomocí pomalé jógy, než se pouze sesypat k televizi s chipsy a pivem.

Relaxace do energie je součástí vědomé práce s energií – tedy již zmínemým dechem, jídlem a pitím, úměrným pohybem, hledáním duševní pohody.

Dalším způsobem jak zvědat vášeň je pomalé milování, tzv. slow sex. Popis by vydal za knihu a knihu k tématu doporučuji Vědomé milování od Diany Richardson.

Za zmínku stojí také ženská cykličnost. Muž fakticky nežije pouze s jednou ženou ale rovnou se čtyřmi. Podle popisu Mirandy Grey, autorky knihy Cyklická žena, se jednotlivé fáze cyklu ženy rozdělují na fázi dynamickou (Panna), expresivní (Matka), kreativní (Čarodějka) a reflektivní (Vědma). To je slušná společnost pro normáního chlapíka – pokud se potkává s cyklickou ženou bez této znalosti, možná odhadne stylem pokus-omyl, jak komunikovat, jaký druh péče žena potřebuje nebo nepotřebuje, jak se bude mít chuť milovat.

S lepší znalostí cyklu a konkrétní fáze ve které se žena zrovna nachází, se muži i ženě žije o poznání snáz:-)

Důležitou roli hraje i mužská cykličnost, jejíž zkoumání je teprve v počátcích a stejně jako ženská má vazbu na fázi Měsíce.

V neposlední řadě je skvělým nástrojem vědomá komunikace, kde se máme většinou hodně co učit, např. http://www.vedomevzdelavani.cz

S dětmi jen z vlastní zkušenosti zdůrazním, že spokojený rodič=spokojené dítě. Není cílem být dokonalý rodič který se rozdá dítěti a nakonec ze samé péče pojde, ale rodič který je v pohodě, aktivně i pasivně odpočívá, dál se vyvíjí a stejné platí i ve vztahu obou muže a ženy k sobě, protože nejlepším zdrojem pro dítě je příklad rodičů i s

projevy náklonosti, všemi těmi poplácáními po manželčině zadečku, pomrkáváním. Projevovat vášeň jeden k druhému před dítětem není něco za co se stydět, nebo tajit “aby jej to neranilo” – ano pokud si vychováváme žárlivce, který nás jako rodiče bude rozdělovat.

Vášeň a skutečná divokost jsou velmi vědomé stavy, které odrážejí ohromující krásu vnitřní citlivosti. Diana Richardson

A co mužsko-ženská polarita? Ve svém partnerském životě vycházíme z principů které popsal David Deida.

Podporujeme ty mužské i ty ženské kvality, které má každý v sobě zastoupen. Proto pečující muž s dětmi v domácnosti a žena manažerka a majitelka firmy – kdy se opět vědomě učíme přepínat a překlápět póly proti sobě, podle toho jak je zrovna třeba a celkově si s polaritou hrát.

Jak jsem psal výše, do vztahu vstupujeme nepřipravení a málo kdo asi může říct, že zná sám sebe.

Četl jsem o kmeni, kde mladí chlapci a dívky, dříve než si začnou vybírat své partnery, najdou v lese strom, ke kterému se učí budovat si vztah.

Strom který nereaguje, nemluví, neopětuje vlídná slova ani dary jako člověk. Skrze tuto několika letou zkušenost lépe poznají sami sebe, své reakce, strom je jim němým zrcadlem. Doslova se se stromem ožení/provdají. Po cca pěti letech jsou teprve připraveni pro vztah se svým protějškem. Poznali sebe a snáz tak budou chápat i toho druhého.

V našich končinách se jako dospělí učíme pochopit sebe skrze různé typologie. Má rodina včetně mě, jsme prošli typologií podle čínského astrotypu a velmi praktickou typologií podle Mentálních

jazyků, tak jak ji vypracovala Saša Polarczyk.

Konkrétně Mentální jazyky nám přímo ukážou, jaké vztahy mají jednotlivé typy mezi sebou a velmi prakticky radí jak s tímto pracovat v běžném životě.

Přeji mnoho dobrého na cestě sami k sobě i druhým. V každém případě a platí to pro nás pro všechny : “Poznáte je po ovoci.”

Honza Harnoš, 27.10.2015

Konference Prolínání světů, Krásná Lípa 17.10.2015

„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Mahátma Gándhí

Nemusíme chodit daleko, abychom se stali skutečnou změnou pro společnost. Jako oheň začíná první jiskrou, v každém z nás je uložený klíč, ne tolik jako v exotických naukách ale, v denním praktikování tady a teď.

Současné možnosti realizace v různých sférách jsou nedozírné, vztahy a přesně manželství jsou stále velkou slabinou. Proč je tak náročné spokojené soužití dvou lidí?

Vztah může být přitom velmi vzrušující, inspirativní a nedovolí zlenivět. Vztah dvou lidí je pochopením sebe-nás jako aktivních tvůrců naší přítomnosti.

“Dnes jsme tak vzdělaní, že nás nepřekvapí nic – kromě šťastného manželství.” Oscar Wilde

Ve světě náročných výzev, je možná tou největší, ovšem s obrovským přesahem a na rozdíl od jiných oblastí, možnosti růstu a rozvoje jsou zde snad neomezené.

Speciálně pro muže: Naši pozornost většinou zaměstnávají věci venku, svět který chceme dobývat a vnější výzvy. Už ne tolik výzva přijmout zkušenost vztahu jako transformující ( což nenahradí žádný z lektorů či koučů či tantrických seminářů ale mohou být skvělým doplňkem v pomoci orientovat se ve složitém vnitřním i vnějším světě )

Potkáš-li ji, nemáš pochyb.

Zaplaví tě spalující touha i hrůza současně. 

Celý tvůj svět bude tou ženou v mžiku prověřen, probrán s veškerou pečlivostí.

Budeš čten jako kniha.

Stůj pevně a nadechuj ji,

vpusť celou její zvídavost do svého srdce.

Zakořeň se chodidly a dovol,

aby ti v zádech stála moudrost tvých předků,

to nejlepší z tvého otce, děda,…

Rozevři svůj hrudník,

byť by sis měl trhat žebra z hrudi,

protože ona za to stojí.

Přiznej v sobě Světlo i Temnotu.

Stůj a ve tvém hara

se jako vyrušený had na horském písku

zavlní tve mocná, divoká síla.

Ona to spatří a je možné,

že na malý moment odkloní svůj zrak bokem,

pohlédne ti jakoby přes rameno

a v ten moment udělej krok vpřed.

Přibliž se, ale neouži.

Buď otevřený, plně přítomný,

ale nepřipoutaný muž.

Nabídni jí sebe jako oceán energie,

neohraničené a svobodné moře.

To jí ovšem nebude stačit. Touží být v tobě utopena.

Praxe vlhké břidlice, J.Harnoš

Věřím že vztah muže a ženy je manifestací něčeho většího a současně prostou pravdou.

Vztahy přímo závisí na naší aktivitě. Funkční a plodný vztah je vždy postaven na zapojení obou, jejich aktivitě, činech a jak jistě zná většina párů v mnohaletých manželství, vztah neroste z pouhé teoretické znalosti a naopak nelze postavit ani na pocitech, ale vědomém rozhodnutí a činech.

“Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou.” Mahátma Gándhí

Setkávám se s příběhy, kdy lidé hledají a tvoří nápadité vztahové kombinace. Mluví se o “tradičním” modelu monogmaního vztahu jako o přežitém modelu, od kterého se můžeme posunout.

Je skutečně projev zralosti a osobní svobody, pokud jsme schopní “nesobecky” sdílet partnera s někým dalším? Nemůžu hodnotit jednotlivé případy ani pohnutky, jsem avšak toho názoru, že se tím zbytečně vše komplikuje.

Co skutečně potřebujeme od vztahu, resp. od manželství? Přemýšlel jsem jaký přínos má manželství (dlouhodobý vztah) pro mě, mluvil s lidmi i přečetl spousty textů.

U každého jednotlivě, je v základní pyramidě potřeb láska a pocit sounáležitosti až jako další potřeba po pocitu bezpečí a jistoty a pocit bezpečí jako vyšší potřeba po uspokojení fyziologických potřeb jako jídla, spánku, sexuality.

Jsem toho názoru, že potřeba uspokojení na rovině složitých kombinací soužití má v zásadě příznaky pouhého konzumování. Konzumování sexu, konzumování vztahu bez posunutí se do jeho dalších rovin a hloubek – které se časem neobejdou bez toho, aniž by šly udržet bez soustavné práce, soustavného vkládání energie, pozornosti.

Zvládáme vůbec vztah k sobě samému? A co na to naše ego?

Podle mého oblíbence průvodce divočinou, průvodce hledáním vize, hlubinný eko-psychologa Billa Plotkina, popisuje dnešní situaci ve společnosti jako fázi nezralé dospělosti, ego-střednou, jaký vliv na naše životy, životní prostředí a vztahy má “nepokořené” ego všichni myslím dobře známe – na druhé straně je zde přístup dušestředný – tedy zaměřený na hlubší struktury, na to co běžně vnímáme jako jistou klidnou ale palčivou sílu uvnitř nás, které je nějaké “já nechci” zcela lhostejné.

S dušestředným přístupem ve vztazích, jsme schopni nejen respektovat sebe a svůj prostor, svou energii, hranice ale vědomě pracujeme se záměrem “proč a jak”, s respektem a úctou k druhému, dokážeme vycítit a nebrat si osobně pokud není připravený nebo z jiného důvodu nechce prolínat jeho svět s mým a nebo si to naopak přeje a výsedkem takového prolínání je vždy šťavnaté ovoce, které přesahuje nás dva a jehož šťáva osvěžuje širší okolí.

“Opravdový vztah začíná až tehdy, když si uvědomíme, že neexistuje něco jako dokončení růstu, že každý člověk v sobě obsahuje vše a to vše musí být objeveno a projeveno.” Jan Harnoš

Pokud žijeme pouze na rovině ega, jsme vždy limitovaní, protože ego je limitované. Duše není a partnerský vztah se odehrává z podstaty na úrovni duše.

„Zralé ego a duše jsou milenci. Jeden druhému poskytují cosi zásadně důležitého a té nejvyšší hodnoty. Jen ego je ve světě schopné manifestovat přání duše. Ale i po iniciaci duše, ego zůstává egem-stále „já“. Zralé ego chápe občasnou nezbytnost vzdát se, nebo být poraženo silou větší než je samo. Ego se vzdává duši.“  Bill Plotkin

Exkurz: Zestárneme spolu?

“V dušestředné komunitě, se podílejí starší moudří (babičky a

dědečci) na výchově a přípravě dětí, už jen svou přítomností daleko za běžné prarodičovství. Zajišťují pro děti vývojový zdroj moudrosti, to je rozdíl dvou pohledů, kde jeden chápe děti jako milované potomky lidí, které je třeba hýčkat a bavit hrou a druhý je chápe jako milované potomky Země a jako projev mysteria Vesmíru.” Jan Harnoš

Dnešek píše budoucnost.

Sebrat se a přejít s batohem kontinent z jedné strany na druhý, vyběhnout všechny Alpské čtyřtisícovky za “pár dnů”, potápět se sto metrů pod hladinu a zůstávat tam dlouhé minuty bez vzduchových lahví, skákat s padákem z hranice Vesmíru.

Není dnes nic nepřekonatelného vydělat svůj první milion, sednout do vlaku a projet Transsibiřskou magistrálu přes 9 tisíc km dlouhou a u toho sedět u svého Macu a provozovat blog s milionem návštěvníků.

Více než kdy jindy jsou umělci v současný okamžik veřejně známí, nezávislí i velmi dobře výděleční a to hlavně díky moderním technologiím a možností své dílo okamžitě šířit.

Vyšlápnout si na Kilimandžáro bosky a získat popularitu i sponzory.

Zdá se být zajímavé podnikat nejlépe už jen z pláže.

Všude už někdo byl, viděl a fotku odtud hodil na Instagram.

Známe milion způsobů jak praktikovat meditaci, jak být lepším člověkem, jak se rozvíjet a růst.

Jíst bez jídla.

Tohle vše si samozřejmě zaslouží velký obdiv. 

Zajímavé je, jak těžké je v dnešní době žít ve spokojeném, inspirujícím, živém, vášnivém partnerském vztahu, v manželství. Semináře na toto téma jsou přeplněny.

Přesto je rozvodovost a rozchodovost obrovská. “Vážný vztah” mnohé děsí.

Natolik silné a nezávislé osobnosti které můžeme být díky dnešnímu vědění, zdá se přestávají navzájem potřebovat jeden druhého. Neshodnou se v názorech, cítí se v kleci, potřebují více “ženské či mužské” energie odjinud než z páru pro svou tvorbu. Vznikají nápadité kombinace “vztahů” a intimního soužití.

Proč? Kterou naši část dnes posilujeme a ona roste? Duši? Ego? A k čemu vlastně tyto pojmy?

Kde zůstali pouze dva lidé a jejich společný příběh psaný dlouhá léta?

Co je skutečná Láska a existuje vůbec? Je možné ji nejen udržovat ale prohlubovat i s dětmi?  

Každodenní Praxe. Snadné to není.

Praxe vlhké břidlice je má osobní zkušenost. Pro objednání či dotazy: honza@hranicar-raje.cz

]]> https://janharnos.com/blog/628/feed/ 0 https://janharnos.com/blog/relaxace-energie/ Mon, 08 Jun 2015 19:50:38 +0000 http://www.hranicar-raje.cz/?p=413 Ze zásadních zjištění ve svém lidském životě muže, otce, manžela, považuji seznámení se se základy práce s energií.

Nejde o nic, čemu běžný smrtelník nedokáže rozumět. Učil jsem se, když jsem se začal věnovat tantře, že každý člověk disponuje nějakým “oceánem energie” ve svém pupku, hara, v oblasti břicha,  terá jakoby dřímá a málokdo s ní umí efektivně pracovat. Cesty k ní jsou trnité nejen pro úplné nováčky. Učíme se správně dýchat. Dýchat plným jógovým dechem, břicho-hrudník-podkličky a zpět, zprvu soustředěně a s trochou štěstí později snad i automaticky. Jemně dechem čeřit hladiny zmíněného oceánu, s pomocí dynamické meditace vlnky rozbouřit až se vytvoří první vlny s bělostnou pěnou na svém hřebenu, když se překlápí a padají a v těle zůstává brnění, tělo je jakoby elektrizováno.

V duchu takové praxe jsem pochopil, že není snadné přijít a používat svůj plný potenciál jen na základě teorie a rad. Ale jako vše, co se týče lidské bytosti, je prověřeno vůlí, odporem tíhy hmoty, tuhostí, leností a délkou času.

Nepovažuji se za člověka, který byl obdařen mimořádnými silami, mimořádnou vůlí, houževnatostí, tělem, které má méně než dost slabin – jak ke mě mluví typologie podle čínského astrotypu, vím na co si dát u sebe tu a támhle pozor- pochopil jsem, že chci-li žít dobrý život, bude dobré sám sebe respektovat takového jaký jsem, milovat se se svými nedokonalostmi, protože znát ony “nedokonalosti” je cesta k doufejme dlouhému a spokojenému životu.

Jenže…

Ve všedním dni se nabízejí dvě cesty, kterými se lze ubírat a těmi jsou relaxace do energie a kolaps.

Co je relaxace do energie? Je to o tom, co uděláte až dokončíte práci a vracíte se domů, zdařile zaparkujete před domem (ideálně jedete domů ne moc daleko na kole), klíče neleží na dně batohu/tašky, doma nepraskla hadice od pračky, pravděpodobně nemáte zrovna děti a doma čeká teplá lehká večeře. Žena vás zve do vany a na nic se neptá, mlčí a dopřeje vám 15 minut ticha. To je relaxace do energie – tím můžeme začít. Únavu zná i zkušený jogín, manažer mezinárodní korporace, výškový horolezec i ultrabůh Kilian Jornet. Jsem přesvědčený, že stejně jako únavu, znají jak a kdy relaxovat. Onen “ oceán energie”, pro někoho navíc “napojení se na zdroj nekonečné energie z Vesmíru” není důvod zlehčovat – přesto – chvíle ticha s masáží nohou, prohnětení varlat za zvuku sitáru, patnáct minut jógy, nedbalý taneční krok u Berry Witea se sklenkou cognacu s výhledem na večerní město, vyvenčení psa po příchodu z práce nebo koupel v horské bystřině po zorání sté kamenité brázdy. To je relaxace do energie.

Je v tom jakýsi řád, únava se mírní a závěr dne může probíhat příjemným nenuceným stupňováním vzrušení, tělem projede několik “blesků” a možná si i zařveme “YES !”, “To byl zase skvělej závěr těžkýho dne! Zítra si to dám na novo HURÁ!”

Ne tak kolaps do energie. To se člověk doplazí jako stará štětka domů, nafouklý břicho, protože aby podopořil tu lehkost a sílu těla a konečně trochu zhubl, žral jen klíčky z čočky, falafel a mladé kedlubny, zatímco energie jeho potomků graduje v godzilím stylu. Rozběsněni dojmy a hladem rvou z člověka maso, likvidují ušní bubínky, tvoří nepořádek a špínu, co z nich po celém dni odpadává na podlahu.

Jako dezorientovaný vodák pod splavem napůl při smyslech napůl mrtvý člověk splichtí večeři, načež polovina z ní po odchodu dětí stejně leží pod stolem – už už je honem uzemnit na lůžku, kde první, druhou a každou další minutu ječí: “Nám se nechce spát, už jsme to zkoušeli”, konečně odpadnou.

Když to vypadá že by se dalo najít trocha sil na dvě asány, lehký běh, teplý čaj (hlavně nezapínat facebook) – zapíná člověk Facebook, Twitter, mail, youtube, COKOLIV, nabírá dotyčný tupého  výrazu, svaly tuhnou, mozek měkně. Jakékoliv zhroucení se je horší než jemný neznatelný pohyb, touha po něm.

Poté nastupuje žena.

Ať už dělala přes den cokoliv, POTŘEBUJE SEX. Hlavně neselhat.

To je skvělý, nebýt kolapsu a pokud nerada začíná kouřením, je to celé dost tenký led.

Respektive.

Potřebuje a TOUŽÍ SE DOKONALE POHÁDAT a potom mít dokonalý sex. Taková je její představa. V tom Deida nekecá.

S Pánem Bohem.

KOLAPS DO ENERGIE.

Onen “oceán energie” se za určitých životních okolností velmi rychle vyčerpá, vyschne, až na pár líných stružek. Potom s tím člověk hospodaří jak janek, dělá hráze z kamínků a prosí NA KOLENOU “tůňko zůstaň tu se mnou ještě chvíli”. Na tohle opatrně.

Také se to učím. Sestavit si den, týden, měsíc a život tak abych energii rozhojnil a nechal sebou proudit, jak zrovna potřebuji mocně či klidně.
Podvečerní zlatavá hladina svěží vody, co láká ke koupeli a k procházkám milenců po jejím břehu. Někomu to jde snáz, někomu ne.

Držím nám všem pěsti v cestě k takovým hladinám, i když zrovna naháníme stružky a klečíme nad tůňkami. Proutkaři v australské buši, kterým vyschli polní lahve.

Honza Harnoš

]]> https://janharnos.com/blog/zestarneme-spolu/ Sun, 06 Apr 2014 17:13:51 +0000 http://www.hranicar-raje.cz/?p=186 Je možné žít plnohodnotný a šťastný život s jedním partnerem?

Věřím, že ano. Co se stane, pokud dva lidé zkouší plně pochopit jeden druhého, překonávají obtíže a prohlubují to poznání?

Každým krokem se otevírá čím dál nedozírnější Vesmír.

Když si myslím, že jsem hodně o partnerce pochopil, přijde nové. Vlastně je to velice dobře nadávkované. Procházet si takový poznávání, je nekončící vývoj, růst.

Slýchám názory, že každý člověk stojí za „ochutnání“, že každý nese něco, co stojí za objevení. Nové věci, které toho poutníka „zahradou milenců“ obohacují. Interpretace tantrického, že každá z milenek mě může něčemu naučit, poděkujeme si za lekci a jdeme dál. Na to nemůžu reagovat zájmem.

Přirovnání Deidovské Cesty vášně k whirlpoolu, kde je sice hodně bublinek a světýlek, teplo a je z toho hezky, nicméně na můj vkus je zde velmi přeplněno. Já chci být součástí oceánu.

Pokud bych si představil, že žena, se kterou žiju je jaksi limitovaná, tak stejně i já jsem limitovaný pro ni. Takový vztah je dohodou o žití v rybníčku, který má více či méně stanovené břehy, množství vody, množství energie. Nesouhlasím. Pokud jsme stvořeni k obrazu Božímu, nemůžeme být limitováni.

Říká se, omezení jsou pouze v naší hlavě…

Za prvé. Muž i žena ve vztahu, který je postavený na jejich rozhodnutí nepřestávat v objevování a otevírání se tomu druhému, je založen na tom chtění. V dobrém i zlém. Nejlépe pokud chtějí oba. V nekončící hravosti, polaritě. Když to nejméně čekáš, žena vyjde z koupelny v kostýmku BatGirl a šlápne ti podpatkem do rozkroku a to vše v té hloubce, ve vší hloubce Universa.

Jak energie není omezena, tak i vztah, který je manifestací něčeho mnohem většího, než jen lidského srdce. Na takové úrovni vztahu dochází k úplnému napojení, proudění skrze milování, sdílení, absolutní otevření se, přijetí.

Opravdový vztah začíná až tehdy, když si uvědomíme, že neexistuje něco jako dokončení růstu, že každý člověk v sobě obsahuje vše a to vše musí být objeveno a projeveno.

Před lety jsem si v jednom z velmi vášnivých období se svou ženou napsal, že spojení muže a ženy je rovno srážce dvou galaxií. Explodující nekonečno jevů.

Pokud chci VŠE, hledat jinde znamená bloudit.

]]> https://janharnos.com/blog/muz-hora-zena-voda/ Thu, 20 Feb 2014 15:24:02 +0000 http://www.hranicar-raje.cz/?p=170 Přijmu-li skutečnost, že vědění potřebné k životu je rozeseto všude kolem mě a rozšířím své vnímání na rozličné jevy, aniž bych je musel rozumem pojmout, stává se něco pozoruhodného.

Z jednoho místa, můžeme vyčíst velice hluboké a v současné době vlastně „seminářové“ principy.

Opět mě toto vnímání přibližuje přírodním kmenovým společenstvím, kde šaman čte tyto jevy a pomocí tance, zpěvu, vypravování, se přenáší na lid a další generace. Takto číst může každý z nás.

Jak je možné, že jsme toho tolik stihli zapomenout? Stejně jako „staré cesty“ i „stará moudrost“ zarostla nálety, provlhla, úvoz zapadal větrem ulámanými větvemi a prorostl příkrovem kopřiv, kde vše tleje, mění se v humus a vyčkává.

Dávná učení nejsou možná zapomenuta, jen přehlížena, dokud člověk neodloží pýchu svého titulu „Homo Sapiens Sapiens“, člověk 2x rozumný, ale velmi šílený.

V dokumentu Aluna, je zachycena snaha mystického kmene Kogi o záchranu rovnováhy mezi horou a vodou. Klíčovým místem je pramen v horách, soutok a ústí vod do moře. Tento kmen mluví o místech, která byla již před příchodem „bílého myšlení“ posvátná. Místa, kde procházející tlumily hlas nebo šli i mlčky po čtyřech. Místa polarity mezi mužskou horou a ženskou vodou v ústí. Pokud přišla velká společnost a postavila zde přístav, v horách stovky kilometrů daleko začalo docházet k obrovským sesuvům půdy. Pokud byl přehrazen pramen vodní nádrží, ústí řeky začaly skličovat nebývalé povodně. Kogiové jsou jedni z mála strážců rovnováhy.

„Hory a vody jsou dvojicí, která dohromady svědčí o možnosti celistvosti. Moudrost a soucit, jsou zde dvě složky uskutečnění. Je zde zřejmá zkušenost vodního cyklu, i zkušenost že hory a řeky se vzájemně formují: Vody jsou urychlovány výškou, jejich tekoucí sestup zanáší či rozrušuje terén.“ Gary Snyder

Hory mají mýtické asociace vertikálnosti, ducha, výšky, transcendence, tvrdosti, odolnosti a mužské jangovosti, suché a zářící. Tekoucí voda, jinově ženská, snažící dostat se co nejníže, mokrá, temná, hluboká, měkká, oduševnělá, dávající život.

Souhra mužsko-ženského principu pozorovaná a chápaná dávnými kmeny i současnými zanikajícími menšinami přírodních duší. Souhra ne pře, vyvyšování nebo snižování.

Na Pálavských kopcích, začaly naftaři s geologickým průzkumem. Místo které nejen já považuji za silové, magické místo, je protkáno kabely, čidly a třese se zde chvílemi zem pod nohama. Pálava je místo výjimečné biodiverzity, byla zde pravěká hradiště. Na Pálavu se léta vracím. Ležívám na kopci a Výr velký mi houká do mých snů.

Děsím se přijít o taková místa. Myslím si, že pokud nepřijmeme lekci od muže-hory a ženy-vody, je s námi jako s lidstvem konec.

„Posvátné se vztahuje k tomu, co nás (nikoliv pouze jako lidské bytosti) pomáhá vynést z našich malých já, do Vesmírné mandaly hor a řek.“

„Není jenom voda ve světě, ale je svět ve vodě. A není jenom ve vodě. Je svět vnímavých bytostí v oblacích. Je svět vnímavých bytostí ve vzduchu. Je svět vnímavých bytostí v ohni. Je svět vnímavých bytostí ve stéble trávy.“ Sútra hor a vod, Dógen Kigen

„Ale zboříte oltáře jejich a modly jejich polámete a jejich háje posekáte.“ Bible, Exodus 34,13