Co zažít a co prozkoumat pokud nemáme možnost vyrážet do zahraniční divočiny?

Rád bych s vámi sdílel jednu moji dávnou vášeň – a bylo to se mnou tak, že jsem měl dlouhé období kdy mě dálky netáhly a veškerý volný čas jsem vyrážel jen nedaleko.

Mé nejvzdálenější výpravy obvykle nepřesáhly 100 km od domova, ale jak říká Gary Snyder nebo H.D.Thoreau – i relativně malou oblast dokážeme prozkoumat do detailu sotva za celý lidský život.

Zároveň se stále setkávám s lidmi, kteří např. nikdy do dospělého věků nespali venku pod širákem, někteří dokonce ani ve stanu. 

Řada lidí neumí rozdělat oheň bez sirek a mnohým dělá problém poradit si s ohněm když je po dešti. 

Tohle vše se teď můžeme naučit nebo si procvičit!

RAMBO FIRST BLOOD – Cílem je nepotkat žádné lidi.

Pohybovat se tak, abych mohl pozorovat, ale nebyl spatřen. Vybral jsem si oblast a procházel jsem ji ve dne nebo v noci. 

Třeba zrovna vás jsem nepozorovaně obcházel v maskovacím obleku “hejkal” – ghillie, zatímco jste seděli u večerního ohně u své chaty, nebo kolem me projeli na kole po lesní stezce, u které jsem ležel. Jindy mi hejkal tak ztěžkl ranní rosou, že jsem tahal několik kilo navíc, nebo jsem zjistil, že se v něm hodně špatně leze ve spěchu na strom, před divokými prasaty.

Oblečení v nenápadných barvách, maskáče. Já často používal maskovací barvy na obličej (je pracnější je z obličeje odstranit).

Stačí si vytipovat oblast a pozorně ji procházet. Chůzi mimo stezky přerušujte nasloucháním a pozorováním – když budete opravdu nenápadní, můžete pozorovat divoce žijící tvory.

GPS PROUTKAŘ

Pomůže vám registr studánek a offline mapa v mobilu.

Stačí si udělat výlet a poznávat co nejvíce dostupný studánek v okolí vašeho bydliště. Někteří lidé vyráží studánky také čistit nebo obnovovat. Najít krásnou studánku to je čistá a osvěžující radost!

Také je dobré vědět, kam by člověk v případě nějaké nouze mohl pro kvalitní vodu. 

MIKRO KAŇONING

Kolik znáte vodopádů blízko vašemu bydlišti? 

Není vodopád jako vodopád a spousta z nich, byť se nerovnají horským obrům s mohutným průtokem vody, mile překvapí a zaslouží si náš obdiv. 

Začněte zde.

A než většinu českých vodopádů projdete a poznáte, máte léta co dělat.

Současně je to i tip pro fotografy a jejich “dlouhé expozice” – Kolik z nás dokáže vyčarovat krásnou fotku na prostém, mírném a nepřístupném vodopádu? 

ARAGORN – Chodec. Tuze skvělá věc. 

Pomůžou vám skvělé mapy.cz, nad kterými jsem se už cosi naseděl.

Hledejte ty nejdivočejší kombinace.

Okružní cesty nebo přechody nějakého úseku? Chcete po stezkách nebo nerušeně mimo stezky? ( Orientační schopnost, mapa a např. buzola kvůli azimutu je výhodou. ) 

Potkám nějaký zdroj pitné vody? Bude kde se vykoupat? Kde přespat? 

Zrovna plánuju, jak se pěšky dostat do konkrétního cíle 45km od našeho domu. Na trase je několik vesnic, ale hledám si malé stezky mimo turistické a cyklo trasy. 

Plánuju na lehko i bivak, takže plánování přizpůsobím i tomu. Vyrážet z okraje Brna někam pěšky je něco, co můžu doporučit – došel jsem tak několikrát např. na Pálavu. Většina těch cest byla přes noc – noc má své nezaměnitelné kouzlo.

To je k několika stručným tipům vše. Seberte odvahu a vyražte:-) 

Hodně štěstí! 

Přeje, Honza Harnoš

že to musí být vzpřímeně a po dvou.

Celý život miluji pohyb a umění těla, nyní se inspiruji u svých dětí.

Dcerky a jejich přístup k pohybovým aktivitám je fascinující. Když jsem půjčil od chlapíka na balijské pláži “bodyboard” – což je krátký a širší “surf” tak akorát na horní polovinu těla – starší dcerka po dvou hodinách ve vlnách prohlásila “teď už umím surfovat!”

Pokud dovolíme dětem hledat a zažívat pohyb svým tělem, po svém způsobu, ukazuje se síla “mysli začátečníka” – překážek je velmi málo a existuje pouze radost.

Z našeho pohledu je výsledek možná technicky nedokonalý a proto tak často zůstaneme sedět a ani to nezkusíme.

Mladší dcerka Kayla je na pohyb velmi nadaná. Znamená to, že umí pracovat se svým tělem, rozumí mu, zkouší a testuje, že i jeden balvan se dá zdolat na sto způsobů.

Pozoruji u ní, že její tělo umí celou škálu pohybů, ale s přibývajícím věkem si tuhle “slovní zásobu” těla omezíme jen na ty vybrané a často na základní až nezbytné.

Možná jako dospělí potřebujeme více hospodařit s energií a na pokusy či bádání co tělo umí nemáme dost času…

V současné době je možné navštěvovat kurzy, kde se znovuobjevují tyhle zapomenuté pohyby z dětství. Lidi se směšně válí po zemi a prožívají “tensegritu” lidského těla a ejhle – v těle jeho stereotypním používáním vznikají místa, odkud na nás při rozpohybování vyskakují vzpomínky, emoce…

To je zajímavá zkušenost!

Co když přímo souvisí náš pohyb s tím, jaké žijeme životy, jak přemýšlíme?

Co udělá větší rozsah pohybu, větší hloubka klidného pohybu, více síly, více flexibility, hledání rovnováhy s naší myslí a s jejími hlubšími zákoutími?

Co když je způsob života, kde oslavujeme hodinu joggingu denně jen legračním “matrixem” a pastí?

Jaká mysl je uložena v zatuhlém a bolavém těle?

Co s tím jde udělat?

Narušujme tu obvyklou škálu, staňme se opět v pohybu dětmi jako po chvíli mlčení a pozorování profesionálního sportovce při jeho vrcholné aktivitě prohlásila dcerka “hmm tohle by mi určitě šlo!”.

Dovolme dětem hýbat se, nespoutaní jedním určitým sportem.

Tančeme. Jakkoliv.

A tak nějak celkově dělejme cokoliv co způsobí, že

se v našem těle objeví radost a už v něm zůstane, stejně jako v mysli – klidně, hluboce či divoce!

Nespoutanost v nejlepším slova smyslu!

Naplňuje mě klidem. Vás také?

Nezapomínejte si pro sebe určit čas, který strávíte jen sami se sebou.

Přeji krásné Vánoce.

Honza Harnoš

EDIT 2019: Je to pět let od vzniku tohoto videa a musím říct že mě moje běhání připravilo hodně zajímavých chvil:-)

Dnes už běhám jen velmi zlehka. Prošel jsem si fáze kdy jsem nerespektoval potřeby svého těla, měl období téměř 6 měsíců kdy jsem přes zánět v holeních běhat vůbec nemohl.

V běhu ať už máme jakékoliv prožitky platí – zůstat k sobě dostatečně vnímaví, citliví k potřebám těla. Stejně tak rozvíjet a zdokonalovat techniku.