rituály – Jan Harnoš

Příroda a lidé Siberutu – vernisáž s přednáškou

svoboda — Sat, 09 Mar 2019 10:45:09 +0000

Neočekávaná cesta na vysněný ostrov Siberut. Průchod bahnitým portálem do starého světa který, je ještě v pořádku. Mezi lid Mentawaj, který ctí své tradice, víru a způsob života, který si cení svobody a vystačí si se ságem na jídlo a lesem pro život.

Nezapomenu, co jsem tam prožil. Každý den trval týdny a v noci zářily světlušky, alupepet, jako oči duchů z noční jungle. Kdo to celé začal? Přece Prsatý muž a zloděj příběhů. Pojďte se mnou navštívit místa a lidi, kteří nám mohou připomínat jak žít se Zemí bez vykořisťování a plenění jejich zdrojů. Trvale, udržitelně a s velkou úctou k moudrosti předků.

****

Vernisáž bude zahájena 18. 3. v 18 hod., výstava fotografií pak bude k dispozici do 14. 4.

Více na Facebooku

Jak je to s přechodovými rituály?

honza — Sun, 03 Sep 2017 19:42:19 +0000

Pokračování neotištěného rozhovoru pro Marianne díl 2/4

Jak je to s přechodovými rituály u kluků a jaké a kdy dělat? V kolika letech? V pubertě?

Přechodové rituály se týkají chlapců kteří jsou již v pubertě a kladou si zásadní otázky. Dříve nebo později přechodový rituál chlapec sám vyhledá – někdy si rituál vyhledá on jeho. Nechceme aby se tak stalo skrze uskakování před jedoucím vlakem nebo přes experimenty s návykovými látkami. Jindy přijde úraz nebo nemoc které se dalo předejít a která způsobí to pověstné setkání se smrtí. Řízené přechodové rituály jsou zdravou a prospěšnou verzí vstupu do světa dospělých. Zde je háček – co to znamená svět dospělých? Práce, hypotéka, rodičovství?

V kmenových společenstvích znamenalo patřit mezi dospělé moci si vybrat ženu, účastnit se poradních kruhů, rituálů, chodit s muži na lov, obývat mužskou část společné chýše. U nás jsme si to opět trochu zkomplikovali a než člověk dostuduje vysokou a najde si práci tak nebude hned toužit po zakládání rodiny aby předal svou moudrost další generaci. Zastávám názor, že první přechodový rituál je dobré připravit se souhlasem mladíka kolem 14 roku. Jedná se o symbolické ale důležité gesto i když nebude stejné intenzity jako bolestivé a tranzovní rituály u přírodních národů. Stejně tak u mladých dívek je první menstruace znamením že již není dítě a zaslouží si oslavit a získat požehnání od nejbližších žen/sester.

Ať už zvolí otec/strýc/kmotr jakýkoliv druh rituálu jako např. den i více dnů sám v přírodě s jídlem a pitím nebo i jako půst, osamělou cestu, přechod přes žhavé uhlí, atd. v závěru rituálu při oslavné hostině čeká otec a přijme (bezpodmínečně) syna jako muže a tak k němu přistupuje (již žádné výchovné tresty). Při práci jakou dělám vyšle otec syna na hory ve skupině cizích různě starých mužů kteří se akce účastní a ti s ním jednají jako se sebou rovným, projdou stejným uskalím namáhavé cesty. V jiné verzi jede táta se synem společně a otec se zuby nehty překoná aby o syna pečoval a nesnažil se mu cestu ulehčit.

Každý rok jezdíme na rituál chození po žhavém uhlí a dobrovolně ze své vůle zde přes uhlí přejdou i děti, celý přechod berou velmi vážně i současně dětsky lehce a radostně. Všechny přejdou bez ujmy.

Ještě zmíním cestování, kde je skvělá příležitost poznat trochu víc o sobě, lidech a světě – low cost, stopem, na kole. Hodně oblíbené jsou nyní poutě, např. do Santiaga

Tělo a rituál

honza — Wed, 29 Apr 2015 12:30:24 +0000

V čase velkých migrací se navracíme k prapůvodnímu zdroji a tím zdrojem je hledání formy pro vyjádření duše skrze tělo a hledání formy rituálu, pro spojení probuzené duše s vyššími silami.

Všímám si při svém tréninku, kolik lidí je nyní venku a běhají, jezdí na kole, bruslích, nebo se prochází po přírodě. To ještě před pár lety nebylo.

Když jsem po dlouhé době projížděl na kole svým rodištěm, překvapilo mě jak na dříve lidupustých místech potkám tolik běžců a běžkyň. Úplně normální lidi, pohledy otočené do vnitř a přes dřinu ve tváři pokračují stále v před.

Lidé tančí nesvázáni formou. Hledají vědomé způsoby milování. Jóga je na vzestupu.

Hledání a nacházení cesty skrze duši projevenou v těle, je i způsob jak obstát radikální změny ve vněším světě a nebo…

…jako zvíře, které se vzepne k poslednímu skoku a v jasném široce otevřeném oku se zaleskne bytostné a hrůzostrašné bytí v přítomnosti.

Nakolik je možné zkrotit člověka, pokud je jeho duše svobodná? Strach ze smrti nemusí existovat, pokud žijeme s naší duší, žijeme v přítomném okamžiku. Přítomný okamžik znamená být si plně vědom všeho teď. Být v dechu až do jeho konce a možná i dál.

Ocitáme se dohnáni na hranicích vlastní existence, když ne přímo, alespoň tušeně.

Budeme se muset změnit, třeba se i ohnout až k zemi ale díky kořenům nezlomit.

Na života-zpěněném pobřeží, odkládám všechna břemena a před zapadajícím Sluncem si přeji zatančit dobrý tanec, jako v mé oblíbené scéně z filmu Řek Zorba.

Věřím že nemá smysl přemýšlet, “až to přijde, co když selžu?” Sedět jako hromádka neštěstí a plakat, “selhal jsem!”

Možná když už bude nejhůř, dejme se do tance, zkrápění slzami štěstí i žalu, s holou hrudí i koleny aby nás Bůh našel tančící a poznal se v nás.