Jak jsem hledal vizi

Na víkend jsem měl plán. Všechno si domluvil. Vybral místo a těšil se na to, až se sám vydám do hor za dřinou, mrazem, tichem, s lyžemi, chia semínky a svým vision quest zápisníkem.

Večer před odjezdem, jsem chystal dřevo do kamen, tak jak to dělám každý večer. Byl jsem plný očekávání. Velice jsem se těšil, až se rozloučím s dětmi a ženou, na cestu do hor si pustím speciálně vytvořený hudební výběr.

Z ničeho nic mi při štípání odskočila sekera od tvrdého dubového špalku, který jsem si při štípání přidržoval a pustil jsem ho později, než bylo vhodné a velmi ostrá sekerka mi lehce přejela po ruce a přeťala s chirurgickou přesností žílu.

Vystříkla krev a nepřestávala mocně téct.

Zatímco moje fenka uklízela kolem špalku mou krev jazykem, sebral jsem se a zašel si do domu ránu vymýt. Když bylo celé umyvadlo od krve, pochopil jsem, že pro tentokrát se nemocnici nevyhnu.

Nebylo mi příliš dobře a tak mi starší dcerka Emily podala lékárničku, podávala mi vše, co jsem potřeboval a já si ránu sterilně zakryl a zavázal.

Zajel na nedalekou vlakovou zastávku pro manželku a budoucí švagr mě odvezl na pohotovost. Zapojila se celá rodina.

Po cestě jsme ještě stihli srazit srnku, která vyvázla bez škrábnutí.

Pod levým palcem mám zašitou ránu, a i když šlachy i kost zůstaly v celku, rána je dost hluboká a bolí. Levou ruku to téměř vyřadilo a to je pro mne velmi těžké.

Co je důležité, že jsem si uvědomil, jak vzácný dar jsou lidské ruce, lidský palec. Obě ruce pak spolu tvoří jedinečnou spolupráci. Přenášení těžkých předmětů, zavazování tkaniček u bot atd.

Na lidském těle pak každá jeho půlka zastupuje ženský i mužský prvek. Levá půlka těla řízená pravou „ženskou“ hemisférou a ta druhá mužskou. I v rámci jednoho těla, jedné bytosti si zkouším, jak když zanikne rovnováha a jedna část výrazně zeslábne, ta druhá i kdyby byla mnohem silnější, neudělá celou práci. Efektivnost jak těla, tak člověka je v rovnováze všech svých rovin, svých částí a já si chci uvědomovat, co která z částí potřebuje.

Dříve než přijde nesoulad a „zásek“, jako v mém případě.

V uplynulém půlroku, díky tantrické praxi více vědomě pracuji s oběma svými částmi – mužskou částí, i tou ženskou. Navíc i vztah s Lucií mě podrobuje neustálým zkouškám, kdy je nutné plynule přecházet a používat ženské vlastnosti nebo naopak mužské. Působí na mě i role táty dvou dcer. Vyžaduje to ode mne pružnost a plnou přítomnost (stejně jako štípání dřeva).

Pozoruji, že i v okolním světě stále nenastal úplný soulad mezi mužskou a ženskou energií. Ze strany žen vnímám s jejich větší silou, sebeuvědoměním a díky mnoha možnostem léčení starých zranění někdy až nadřazenost nebo touhu po nezávislosti na muži.

Mužské kruhy hledající sílu pak můžou bez přítomnosti ženské energie působit jako sněm opic v riflích. Skutečná síla a velký růst však spočívá ve spolupráci.

V uznání toho, že jeden bez druhého nejsme úplní. Ve vděčnosti navzájem.

Jakmile se mi zahojí ruka, budu mimo jiné opět štípat dříví a nosit ho ke kamnům, kdy mě má žena obdaří výmluvným pohledem. Obdivuje mou sílu a současně jemnost, když ji nebo své malé dcerky utěšuji, hýčkám a naslouchám trpělivě jejich vyprávění. Zde tkví má vize a nebylo na škodu si ji připomenout. Možná se tato vize netýká konkrétních projektů, průvodcovských akcí, vztahuje se na to nejdůležitější a to na mé působení na okolí, na mě jako na muže, který má tu moc svým životem ukazovat cestu. Na to, že i jako táta a manžel mám být ve své síle i své jemnosti, intuici i logickém uvažování.

Miluji všechny své části. Někdy chybuji. Někdy jsem schopen celou noc uvažovat a chtít něco pochopit a až když jsem totálně zničený, se rozpomenu, že když nejde pochopit, lepší bude jen vnímat srdcem.

Jsem vděčný za možnost být vědomým mužem, partnerem, tátou, synem.

Prožil jsem nádherný víkend v blízkosti své ženy, v objetí, povídáním, při milování. Moc jsme to oba potřebovali.