Letní pozdrav

Zdál se mi sen. Bylo to tak děsivé, že jsem se na něj snažil zapomenout, ale nepomohlo to. Vykopal jsem v zemi díru a vyslovil jej do té díry, ale vylezl krtek a dal mi facku. Teď jste tady vy milí čtenáři a já to do vás hodlám nasypat hlava nehlava. Ať na to nejsem sám.

Probral jsem se na chodníku s RoundUpem v ruce, lynčovaný tak milými dětmi v nepromokavých kalhotech, co šly zrovna z lesní školky. Ti umouněnci mají sílu! Svět kde „alternativa“ převzala moc. Zeman shodil a skromně ze své organické farmy na Vysočině telepaticky naslouchal svému lidu, zatímco na Vyšehradě, v chrámu Bohyně seděla na trůnu z menstruačních kalíšků Rudá Královna se svými kněžkami.

Tomáš Klus seděl v čele Ministerstva všeobjímající lásky.

V té době, se udržovaly menšiny jedlíků masa. Pokoutné živly s vysokým cholesterolem, které po sklepích pojídaly kuřecí. Ať dělali co chtěli, každý tu jejich auru viděl.

Chtěl jsem se najíst, ale většina populace jela na práně. Já se zrovna cítil tak překyseleně. Jídlo se vydávalo až podle načurání na lakmusový papírek: „Óhm bratře jste na tom bídně! Píchněte mu někdo okamžitě infuzi super zeleného ječmene pěstovaného na sopečné půdě za zpěvu Devy Premal.“

Do tramvaje či autobusu na bioplyn, člověka pustily, jen když 101x zopakoval Vajrasattva Mantru. Schválně zkuste si to. Kdo udělal chybu, šel pěšky.

Celý svět běhal. Jednou za rok, se všichni sebrali a společně oběhli třikrát zeměkouli. Kdo se zpozdil se snídaní, prvních dvacet kilometrů kolem sebe prskal rozžvýkaná semínka.

Pracovní morálka byla všeobecně dobrá. Pracoviště skýtala nevídané možnosti. Meditárnu, kojící křídlo, menstruační svatyně. Každý rád potkával šéfa: „Ty jsi mé druhé já Václave-Šivo, včera jsem tě neviděl na Summitu Manažerského Anal mappingu, byla to FAKT jízda, měl jsi vidět ty procesy na pódiu!“

Nikdo nevěděl jakou má vlastně pracovní pozici. Než se ráno se všemi doobjímaly na přivítanou od vchodu do firmy až do své kanceláře, skončila pracovní doba. Ti nejemotivnější se nedostali dál, než k vrátnému.

O vajíčkové mapě se učilo v dějepise. Slepice měly vlastní rezervaci na hoře Fudži. Z poslední chovné klece vytepali tibetskou mísu a na počest svým padlým, na ni celé dny hrají svými zobáčky.

PS:

Trocha recese a vlastně i srandy sám ze sebe, nemůže uškodit.  Hlavně se nebrat tak vážně! Je skvělé, jak je každý z nás jedinečný, sledujme to, respektujme a přijímejme. Každý z nás-vás, žije jedinečný příběh. Že ten váš zdá se,není dost dobrý? Kdepak!

Přeji krásné letní dny a tak jak jsem nedávno zaznamenal na Facebooku, místo slova „prázdniny“, bylo použito slovo „plniny“. Ať je i vaše léto plné zážitků i klidu, ticha i smíchu. Jak jen to máte sami nejradši.

Honza Harnoš

EDIT 2019: Hodně jsem se teď nasmál