Parker satori

Tento text jsem měl rozepsaný mnohokrát a nikdy jsem ho nedokončil.

Rozhodl jsem se psát o hojnosti a nemůžu říct, že bych třeba před půl rokem ten pocit plně a trvale prožíval.

Ano jistě si uvědomuji okamžiky, které jistě mnozí z nás znají. Jsou to chvíle např. po dobrém běhu, běhu „v rytmu“ – konkrétní podvečer, kdy mírný letní vánek hladí po těle, které je příjemně protažené, silné, dech je pravidelný. Usadit se potom na kopci do měkké trávy do seiza, s lesem v zádech. Pocit, kdy je bytí velmi dobré a ladné. Jiný příklad je stav po milování, kdy je „žena milována ze samotné podstaty lásky“, všechny buňky v těle září a mírně se chvějí něhou, jemný dotek prstů na nahém hebkém a teplém těle, pronikání velmi ladné avšak mocné. Následný orgasmus a nepřerušené nadechnutí do celého těla, vlhce hřejivé, voňavé, velmi smyslné spojení.

Pokud chci takový stav roztáhnout jako orlí křídla a vydat se tímto způsobem k letu životem, co můžu udělat? (Také jsem mohl napsat „Co musím udělat“, ale záměrně od slova musím, upouštím.)

Můžu vzít všechny prožitky o kterých vím a sešívat je k sobě zlatou nití vědomí. Vyhledávat, dopřávat si to, stát se tvůrcem vlastního satori.

Prožil jsem se svojí rodinou skvělou zkušenost odchodu ze života ve městě a našel pochopení sobě samému, toho co chci, co si přeji a kdy je mi skutečně dobře. Dobře jako Tvůrci. Pokusím se rozepsat náš pobyt na jeho hlavní fáze. První fází byl odchod do jezevčí nory. Stěhovali jsme se na podzim a chvíli po zabydlení, přišlo pro Vysočinu typické počasí – mlhy, zima, vlhko, vítr a já byl velmi spokojený u kamen a připojený k internetu a po nocích v zimě s čelovkou na lyžích. Děti byly ještě „malé“. První fáze znamenala vstup do dolního světa v ústraní běžného světa, neznali jsme sousedy, opravdově zalezli jako jezevci. Fáze rekapitulace.

Druhou fázi bych nazval jako klíčení. Prostředí jsme si zažili a nastala fáze větší expanze, jak ve vztahu k sobě, tak směrem ven z jeskyně a do světa. V tomto období jsme vyráželi na semináře, pobyty s dětmi, ale typické bylo stažení se po návratu zpět do vizionářské sluje. Hranice komfortní zóny se ohýbala jako nepoddajný luk, i když přece a to jen tam, kam to pustily podmínky. Co jsme zvládali expandovat ven, bylo doma obtížné plně prožít, užít.

Třetí fáze přišla loni v pozdním létu a nazval bych ji erupcí záměru. Vše se otřáslo v základech, včetně partnerského vztahu. Projekty i podnikání, vše bylo protříbeno. Vkládáme sex. energii do záměrů, chvíli na to kupujeme nové vysněné auto, starší dcerka je domácí školačka a na jaře se nabíjíme u moře. Ukončení zkušenosti s pobytem na vrchovině, je stěhování do Brna. Jako proměněné bytosti, mnoho hran bylo životem vybroušeno do lesku.

Jako tři fáze z ročních dob byla zkušenost, která začala zimou, pokračovala jarem a končila létem.

Parker satori je samozřejmě název odlehčený, nemyslím že je to typ satori, který závisí na ceně plnícího pera, jaké zrovna vlastním. Je to prožitek současné hojnosti, stavu, který jsem tak dlouho nedokázal pojmenovat, uznat, hlavně ze strachu že je o něj přijdu.

Dnes jsem napsal na facebook: „…jak důležité je obklopovat se dobrým a být v souladu. Jak se člověk šatí, jaké je jeho pracovní místo, jaké pero používá, co a jak jí, zda-li má vědomí v těle, sílu a energii, dopřeje si péči o zevnějšek, masáže, koupele, saunu a vše vnímá jako dar, požehnání. Začíná to u dechu, protože jak dobře znám z hor, kdo dýchá ten žije. Plný dech, čerstvý vzduch nadechovaný hluboce břicho-hrudník-podkličky, vědomí své sexuality a soulad jak s mužskou tak ženskou částí. To je satori. Nepřipoutaný, vděčný, umí říkat „NE“, přítomný král/královna. Ona „moc“ je jedno z těch slov co časem velmi utrpělo, jenže být mocný (opak ne-mocný) je stav naplnění, kdy pak můžeme být teprve dobrým jasným světlem.“

Parker coby značka kuličkových, plnících per atd. pro mě symbolizuje právě obklopování se dobrým a uvědomění si hodnoty. Dříve jsem si říkal proč utratit spoustu peněz/energie za věc,  pero, diář, hodinky, oblečení atd…jenže teď to vím. Je to oslava hojnosti, oslava toho šťavnatého plodného vědomí, odměna za to, že jdu vytrvale za svým záměrem a ten záměr je dobrý.

Ten pocit a jak jsem popsal hned v úvodu, pro mě začíná v těle, ve velmi dobrém pocitu v něm a pokračuje vnějším prostředím. Přijmout fakt, že vnější prostředí je jak odrazem vnitřního, stejně tak vnější prostředí dopomůže tomu vnitřnímu v nalezení harmonie.

Vlastně je těžké to slovy popsat, asi jako nejde popsat pocit, když jsem držel v dlaních své zrovna narozené děti. Takový popis nutně selhává.

Hojnost je vlhká jako ženský klín, jako šťavnaté sladké ovoce, které osvěží za parného dne, ale nejen to. Pokud se naučíme vidět ten tok energie, co bylo před a co bude po a jsme si plně vědomi, stane se ten okamžik, kdy se jezení ovoce stane nekonečnem. Stejně jako milování, vstupování do lásky se stane nekonečným i smutek se stane nekonečným a vše je věčností v přítomném okamžiku, protože když víme, odkud věci jdou a kam, stejně jako já, pak je ten stav dokonalý.

Má drahá milenko, když jsi laskána, vstup do laskání jako do věčnosti.

— David Deida