Vnútorné orgie

Padly mlhy na kraj. Introvertní  běžci zaplesali a vrhli se do šera, skryti a nepoznáni. Samhain si řekl o zapálení svíček, zatancovat dupák na hrobech předků, šamanské bubínky ozdobit nártními kůstkami navlečených na kůži s očních víček zesnulé grandmother.

Jakoby nebylo nic pořádného na práci, esoteriky a reiky tetičky, zasáhlo to vlhké mlžno natolik silně, proniklo hluboko, že tu máme nové téma k diskuzi: Vnitřní stín

Na internetové televizi Cesty k sobě, se paní Alžběta dozvěděla, že jen pravá láska překoná největší temnotu.  Patrik B. si zamyšleně podepřel bradu pěstí a napsal na blog něco, čemu nikdo nerozumí. Jan B. odešel do lesů a dlouho se nevracel. Divoká Lilia natočila keltské ezoporno.

Jak v blahobytné době nyní žijeme, laskáni mírem, že máme tolik času se neustále v něčem nimrat!

Když mám čas odejít do hor, jsem nesmírně rád, že nic řešit nemusím. Odpočinu si od návalu témat. Sednu si se svým stínem na kámen tatranského hřebene a ukrojím kus bačovské slaniny, usměju na kámoše a oni pochopí: Jsme v tom spolu, jsme mokří, utahaní, je nám zima a krásně. V Tatrách jsme viděli dva medvědy, jak se pásli na přemrzlých brusinkách, vítr svištěl v zežloutlé trávě.

Nejsem kritický, aniž bych si neprošel různé fáze vývoje a nepoznal, že často řešíme úplné kraviny. Rok 2014 je gigantická houpačka. Není se na co vymlouvat. I praseti co ryje rypákem v zemi, je mu odměnou tu a tam sladký kořínek či ponrava a to je velmi dobré. Velmi jednoduché, ne jako u lidí.

Včera mi vyprávěl kamarád na oslavě narozenin mé dcery, že plánuje sbalit batoh a odjet sám chodit ve Francii po horách. Možná jsem dost jiný než ostatní, nemůžu si ale pomoct, tohle prostě funguje. Ne každý sám se sebou vydrží, pak je někde zádrhel.

Kdo nemá vztah sám se sebou, potažmo se svým „stínem“, co teprve s jinými? Co je vlastně ten stín?

Nutkání být někdy parchant? Tendence být posera, bát se? Zalhat? Udělat křivárnu, nebo toužit někomu nakopat zadek?

A není to jedno?

Medvědi se pasou, prase ryje, lidi mluví.

Děkuji své ženě a dětem, že mě učí. Děkuji horám, že jsou. Děkuji Bohu, že mluví tiše.

Honza Harnoš