Zmrdovo božství

Ve veškeré té hromadě možností jak si ladit svá traumata muže, co se vydal na Cestu, v té nepřeberné škále terapií by se člověk lehce zasekl.

Celý ten spirituální taneček s fanglema a ranečkem uslzené sebelítosti, je dobré si dostatečně užít, poděkovat a jít dál.

Uvažuji o té „vícelevelnosti“, kterou člověk může zažít. Za sebe můžu říct, že jsem odjakživa popíral svého vnitřního macho-zmrda. Chlapec co se snažil se všemi vycházet a vyslechl si spousty kritiky a nároků, o kterých jsem se domníval, že musím zpracovat a představy o mě jiným vyplnit. Nikam to nevedlo.

Sláva nazdar, jako muž jsem hledal cestu jakéhosi smíru s okolním světem, tedy kromě času v přírodě a horách, kde jsem podobné starosti řešit nemusel. Když jsem začal vědomě praktikovat, řešil jsem v prvé řadě věci, které mě nejvíce tížily. Své kořeny, početí, svého otce, nedostatek sebedůvěry, strachy ze selhání, roli muže ve vztahu.

Manželka Lucie si dobře pamatuje, když jsem se rozhodl a odjel na výcvik Posvátné tělo a vášnivý duch s Johnem Hawkenem. Poprvé se setkal s konstelacemi, prací s energií, a co jsem prožíval o samotě v lesích a ve vztahu, dostalo konkrétní podobu a jména. Většinu jsem vlastně znal nebo tušil.

Říkám si dobrá, všechna tahle práce, mi opravdu velmi pomohla a já si i nadále pečlivě vybíral. Plavání s dětmi s Blankou Sudíkovou a partnerské vody, milovaný vodní živel, stejně jako žhavý oheň a chození po uhlí s Mírou Kašparem a Jardou Duškem, kurzy Denisy Palečkové a Richarda Vojíka, včetně mých milovaných hor atd…

Tahle cesta vlastně stále pokračuje a vlastně nikdy nekončí. Co však můžu ukončit, je vrtat se v minulosti, v minulých životech pomocí regrese a dalších technik, které VŽDY a zaručeně vyplaví nějaké to trauma, něčí křivý úsměv. Tam se dá snadno zaseknout a vlastně každý by mohl říct, že ho někdo rozsekal, znásilnil, zradil a kdoví co vše, ale samozřejmě toto nezlehčuji.

Co chci říct. Někdy je třeba nechat to už být a jít dál.

Pokud vím odkud přicházím, srovnal jsem si předky, rodiče, přijal sebe jako komplexní bytost, co má možnost přijmout obě své roviny a to jak své zmrdství, tak i tu milejší část, postavím se na okraj známého světa a prostě skočím.

Vrhnu se do života jako muž na tom třetím levelu, jak popisuje David Deida, protože jsem svobodný.

Má svoboda je naplněním mužské esence, stejně jako pro ženu je naplněním ženské esence absolutní odevzdání se.

Tak jak jsem se na druhém levelu naučil věci pojmenovat, orientovat se, chápat sebe i ženskou energii, dýchat ji, na třetím vše odkládám a vrhám se, pronikám, stanu se akcí.

Můžu si dovolit nechat se ženou milionkrát a stále znova naprosto roztříštit, abych se opět vzpřímil a hluboce a skrze Lásku vnikl do jejího srdce. Na třetím levelu si vlastně můžu dovolit vše, protože strach zůstal v tom předchozím. Integrovaný, transformovaný božský zmrd, který proniká světem.

Takového muže nelze přehlédnout a každá žena ho chce. On však dobře ví, že jen s jednou, dál poroste. Milenec Země, labužník ženské energie avšak poddává se jen jediné své vyvolené.

Ta krása je v pochopení, že má svoboda spočívá ve volbě udělat to. Kuřák, divoch, hejkal, hezoun, drsňák, opičák, umělec, šílenec, chlupatý nebo holý.

„Zmocni se své ženy tak, aby její láskyplné odevzdání prolomilo tvé srdce ve světlo!“ David Deida

Zmocni se a použij všechno nejskvělejší ze sebe, co tě dělá tím, čím jsi, tni božsky sprostě jako macho-zmrd protože i jím jsi, miluj citlivě s otevřeným srdcem, umírej s úsměvem na rtech.

„Hluboký muž si je plně vědom smrti: své, tvé, kohokoliv. Vzhledem k tomu, že neustále procvičuje umění na ničem nelpět, je jeho vědomí svobodné, a proto s tebou může být absolutně. Vidí tě pravdivě, cítí hlubiny tvého srdce a může do tebe vstupovat naplno. Jako kdyby tohle byla jeho poslední chvíle s tebou na zemi – nebojí se, že ve svém plném nabízení lásky přijde o všechno.“  David Deida

Hodně štěstí pánové!