Tohle mi určitě půjde…

Pokud je pohyb definicí života, nikdo ještě netvrdí,

že to musí být vzpřímeně a po dvou.

Celý život miluji pohyb a umění těla, nyní se inspiruji u svých dětí.

Dcerky a jejich přístup k pohybovým aktivitám je fascinující. Když jsem půjčil od chlapíka na balijské pláži “bodyboard” – což je krátký a širší “surf” tak akorát na horní polovinu těla – starší dcerka po dvou hodinách ve vlnách prohlásila “teď už umím surfovat!”

Pokud dovolíme dětem hledat a zažívat pohyb svým tělem, po svém způsobu, ukazuje se síla “mysli začátečníka” – překážek je velmi málo a existuje pouze radost.

Z našeho pohledu je výsledek možná technicky nedokonalý a proto tak často zůstaneme sedět a ani to nezkusíme.

Mladší dcerka Kayla je na pohyb velmi nadaná. Znamená to, že umí pracovat se svým tělem, rozumí mu, zkouší a testuje, že i jeden balvan se dá zdolat na sto způsobů.

Pozoruji u ní, že její tělo umí celou škálu pohybů, ale s přibývajícím věkem si tuhle “slovní zásobu” těla omezíme jen na ty vybrané a často na základní až nezbytné.

Možná jako dospělí potřebujeme více hospodařit s energií a na pokusy či bádání co tělo umí nemáme dost času…

V současné době je možné navštěvovat kurzy, kde se znovuobjevují tyhle zapomenuté pohyby z dětství. Lidi se směšně válí po zemi a prožívají “tensegritu” lidského těla a ejhle – v těle jeho stereotypním používáním vznikají místa, odkud na nás při rozpohybování vyskakují vzpomínky, emoce…

To je zajímavá zkušenost!

Co když přímo souvisí náš pohyb s tím, jaké žijeme životy, jak přemýšlíme?

Co udělá větší rozsah pohybu, větší hloubka klidného pohybu, více síly, více flexibility, hledání rovnováhy s naší myslí a s jejími hlubšími zákoutími?

Co když je způsob života, kde oslavujeme hodinu joggingu denně jen legračním “matrixem” a pastí?

Jaká mysl je uložena v zatuhlém a bolavém těle?

Co s tím jde udělat?

Narušujme tu obvyklou škálu, staňme se opět v pohybu dětmi jako po chvíli mlčení a pozorování profesionálního sportovce při jeho vrcholné aktivitě prohlásila dcerka “hmm tohle by mi určitě šlo!”.

Dovolme dětem hýbat se, nespoutaní jedním určitým sportem.

Tančeme. Jakkoliv.

A tak nějak celkově dělejme cokoliv co způsobí, že

se v našem těle objeví radost a už v něm zůstane, stejně jako v mysli – klidně, hluboce či divoce!

Nespoutanost v nejlepším slova smyslu!