Vision quest Rychlebské hory

Vision Quest, Hledání vize Rychlebské hory, 859 m.n.m., červenec 2014, 22:15 CET

Muž volající svou vizi upnul unavený zrak do temného lesa, odevzdaně ostražitý. Za zády smrk, známost na jednu noc. Ještě před chvílí vedl dialog s řádně naštvaným srncem, kterému nevonělo zpocené chlapské tělo v jeho noční cestě, svým chraplavým štěkotem to dával celému lesu na vědomí. Nevyvedlo ho to z klidu, vlastně tomu nevěnoval téměř žádnou energii a tak si srnec šel dál po svých. Dnes je jeho záměr neochvějný. Hluboko uvnitř něj, v tom bezbřehém vesmíru, se rodí vize jako novorozenec. Hvězdy vně i uvnitř, myšlenky zenově mizí v mléčné dráze, zatímco bosé prsty u nohou ryjí ve vlhké půdě. Vše utichá.

Být mužem na správném místě, je jako zasadit příteli skvěle padnoucí facku: „Ta sedla ty vole díky!“ Mistrovské načasování, síla tak akorát aby probouzela, ale nezraňovala. Vstoupit stejně tak do světa, do života.

Opravdu přijímám co přichází, jsem otevřen vnitřní změně, dovolím jí projevit se na venek? Jsem schopný jít do akce? V dálce duní hrom, na hraničním hřebeni nejsem zcela sám, dost daleko ode mě, si prožívají tyto chvíle na plno i další muži.

„Na indiánské stezce to pro mě byla především v pospolitosti prožitá svoboda, rovnost a bratrství. Otevřený komunikační prostor. Uvědomil jsem si, jak úzká je někdy má komfortní zóna, že si kvůli ní často nedokážu užívat prosté radosti života, nahlídl příčiny s ní spojených strachů. Rozumem jsem vyhrál sázku, abych následně zjistil, jak špatným pánem rozum může být a jak snadno je poražen intuicí. Zjistil jsem, že mám anděla, vybral si zvířecího spojence, pokorně se odevzdal náruči lesa a byl jím vyléčen. Na chvíli jsem získal zpět část své moci, do příště ji budu hledat v jednoduchosti.“ Ondra S.

Dobře vím, že jsem další z řady mnohých. Pokračuji stezkou a za mnou spí zástup těch, co si přály žít dobrý život. To si přeji také. V prvé řadě velmi prosté věci. Milovat se, milovat a být milován. Psát dobrý příběh života. Odpouštět.

Na druhém místě toužím vykonat dobré dílo. Dělat věci tak, aby naplnily spoustu poloprázdných nádob, až budou přes okraj přetékat, přitom ne cíleně. Jak velké věci musím vykonat? Jak velké je mé srdce, jak velká je má láska.

Cítím, že jako muž dovedu hýbat hmotou, proměňovat ji, být dobrým správcem toho, co mi bylo svěřeno, být zahradníkem rajské zahrady.

Jsem také mužem, který se dokáže postavit před svou ženu. Podporovat ji v jejím rozkvětu, ustát její divoké tance. Zůstávat otevřený, i když to bolí.

„Moje hledání vize směřuje k tomu, abych se vrátil sám k sobě, tam je vše skryto. .Jenom se k tomu vrátit. Najdi si práci/činnost, ze které se budeš domů vracet odpočatý. Soustřeď se na svůj záměr a důvěřuj své intucici, svému vnitřnímu hlasu – vždyť sis včera „při indiánské hře“ ověřil, že funguje…Žij s pokorou ke všemu a všem, neboť smysl je všudezdejší. Shoď všechny své starosti ze svých zad, neboť nejsou Tvé, patří jen a pouze Tvému egu – falešnému já. Sám o sobě jsi čistý, spojený se Zdrojem.“                             Olda J.

Zítra sestoupím z hor dolů a tam na mě bude čekat má rodina, čeká tam celý svět. Co udělám.

Přidej se.

Honza Harnoš