Dospělé ego
Mnoho současných duchovních učitelů nám popisuje, co bychom měli dělat, aby bylo ego potlačeno a člověk splynul s nějakým vyšším vědomím a pozoroval.
Pozoroval jak se propojen s nejvyšší Láskou, vzdal své Ze-mě.
Údajně potlačení a absence ega, vyřeší všechny naše problémy.
Že snad ego samotné za to všechno může. Lid, který zničil svou Matku, pak se poplácal po rameni, že prý to příště bude lepší a ještě by rád nějaký Nový Jeruzalém.
Proč všechny ty snahy vzdát se odpovědnosti? Co raději přijmout, že nedospělé adolescentní já, má na svědomí tohle vše?
Z jistého pohledu, je ego milenec duše.
( Muž zastupuje ego, žena zastupuje duši. Pakliže spolupracují, mají nevídanou sílu.)
„Zralé ego a duše jsou milenci. Jeden druhému poskytují cosi zásadně důležitého a té nejvyšší hodnoty. Jen ego je ve světě schopné manifestovat přání duše. Ale i po iniciaci duše, ego zůstává egem-stále „já“. Zralé ego chápe občasnou nezbytnost vzdát se, nebo být poraženo silou větší než je samo. Ego se vzdává duši.“
(Jako muž se často skloním před intuicí a moudrostí své ženy-duše. )
Pokud je člověk obdařen sebe si vědomým „já“, pak je také jediným, kdo je schopen obdivovat Vesmír, nebo vědomě nacházet své místo ve Vesmíru. Stejně tak se vědomě zříct vlastního růstu. Do „já“ je vložena právě ta „svobodná vůle“, před kterou možná Boha při tvoření nás k vlastnímu obrazu, varovali. Nemohl jinak. Bez uvědomění sebe sama by nebyl nikdo, kdo by si mohl Vesmíru, Země a Boha vážit a uvědomovat si.
Homo Imaginensis. Člověk tvořící Vesmír a tak i sebe díky své představivosti, díky uvědomění si sebe a svého místa. Člověk vlastně umožňuje Vesmíru existovat. Nový člověk si sní svůj Vesmír a buduje jej, je aktivní tvůrce.
Doba snění o velkém obratu. Rádcem je naše duše a hybnou silou dospělé ego.
Buď se to podaří, nebo ne. Klíč leží nejen u těch posledních moudrých v pralesích a na pláních, ale i v každém z nás, v naší duši. Řešením je vrátit se k této před-racionální moudrosti a smířit se s každou částí a každým skutkem, který jako bytost-lidstvo neseme. Pracovat na tom, aby naše ego dospělo, sklonilo se před iniciovanou duší. Podporovat představivost u dětí i u nás dospělých, být otevření prožívat setkání s duší a naslouchat jejímu hlasu.
„Je smutné, že v současné společnosti se stalo vzácností setkat se s muži a ženami zaměřenými na duši, s těmi, kteří mají jasno o smyslu života a jsou jeho zaníceními zastánci, do hloubi své bytosti znají poklady, jež vlastní pro své lidi, opravdu vědí, kdo jejich lidé jsou, je možné je téměř každý den zastihnout při radostném zapojení do vlastní duševní práce, kteří získávají hluboké uspokojení ze svého úsilí učinit náš svět živějším a krásnějším místem a prožívají hluboce a absolutně své vzájemně závislé příslušenství k přírodnímu světu. Taková jsou spolehlivá znamení člověka iniciovaného do života vlastní duše, opravdu dospělého člověka.“
Citace: Bill Plotkin
Tom Kočko a píseň o rozhovoru duše a těla (ega).