Posvátná chůze a posvátné puchýře
I v dnešní době je možné, že se lidi seberou a vyjdou do noci, aby si plně prožili bytí, bdění a dlouhou chůzi. Říkám ji posvátná chůze…
A udělá to i člověk málo přes dvacet, protože to vidí jako dobrý nápad a příležitost někam se v životě posunout, získat odpovědi?!
Díky za to, že jsou lidé jako Dan, mladý muž, kterého jsem měl tu čest provázet nocí.
Praxe nočního putování, nocí až ke svítání. Proč?
V běžném režimu se tmě spíše vyhýbáme, světlo je všude a je ho spousta.
Člověk si zvykl vidět očima, vnímat se ohraničeně, pozorovat věci z vnějšku a rozptylovat se detaily.
Noční cesty absolvuji nejraději a pokud je to možné bez světla, čelovky. Cílem bylo ujít pěšky 52km a to během celé noci, bez spánku a ráno přivítat SVĚTLO, živé světlo a naději, tak jako dávní lidé vítali Slunce při rozbřesku.
Město zůstalo za zády. Když si člověk přivykne na tmu, zbystří se smysly a detaily a ohraničenost se stane nevýznamým.
Tělo a jeho prostorová citlivost se zvětší, po vrávorání a klopýtání se zpřesní krok a vyladí rovnováha. Nohama čteme zemi, i když nevidíš, rozpoznáš šlahouny ostružin i větvičky těsně před obličejem. Kloužeme blátem, které je všude.
Přichází dlouho neslyšené zvuky, zápasící kuny, vyplašené kachny na tiché temné vodě, sovy ozývající se z různých stran, chvíli blíž a chvíli zase dál, jako by kroužily a pozorovaly dva zvláštní ne-noční tvory.
Kdy jindy mluvit o životě než za pohybu? Chroustat ztuhlou raw tyčinku, když přijde hlad a těšit se z horkého čaje z termosky, když je zima!
Spánkovou deprivací spadnou jaksi všechny obaly a nánosy. Zkušenost noci nás učí se světlem to nepřehánět a vážit si stínu.
A to je skoro vše až na…..puchýře. Ze 37 kilometrů mě polovina fakt bolela a to jsem neměl puchýře léta ani po dlouhých tůrách v horách, ani po 60km běhu.
Nejhorší puchýř jsem doma propíchl a dost se belhám. Lidi se na mě divně dívají a mě je z toho dobře.
Už vím proč je mám. Moc jsem spěchal. Start byl rychlý a já chtěl být hodně rychle v cíli a sedět u ohně a tak jsem kvůli puchýřům hooodně zpomalil a dal všemu svůj čas.
Dobrá tedy.
Tak zase někdy, sovo,
kuno
kachno
srno
volavko a další