Systém nevoní

Již jsem dříve psal o tom, že střední cesta je často ta nejlepší. Rozumíme-li střed jako bod rovnováhy, balancu, vyrovnání mezi póly.

Když jsem si vizualizoval v potní chýši sebe jako strom, který zapouští kořeny do živin plné půdy, nepřišlo mi na mysl, že bych chtěl vyrůstat v květináči a přesto se

zdá, že některé názory směřují k odtržení se, vykořenění a odhopsání někam bokem, kde je to “hežčí” a je tam míň “blbů”.

Copak “Systém” takový jaký je, skutečně plodí jen vadu a nemoc?

Překvapilo mne vlastní uvědomění toho, stejně jako na černobílých srdnatě

komentovaných záběrech mohutných brigád házícími lopatou, že to na čem stojíme je něčí práce. Ne režimů, ne ideologií, ale lidí. Asi jsem si to potřeboval více uvědomit. Nyní jsme zde po nich a oni mrtví a co se často děje, že kopeme do drnu a frkáme, jak je to špatně.

Dobře. Máme několik možností. Kopat do drnu a později si dát pivo a zapnout telku. I kdyby tomu tak bylo po mnoho let, stále jsme potencionálním revolucionářem.

Nebo se zajímat a aktivně hledat cesty co zlepšit ve svém blízkém okolí a nemyslím tím angažovanost jestli soused to či ono…

Cestou je podívat se jak to funguje jinde a potom o tom mluvit aby vzešla inspirace a poučení. Stejně tak poznat, že se zde máme skutečně velmi dobře a že ten náš drn je vlastně docela fajn.

Nebo zvelebit kus země, stát jejím správcem a radovat se společně z dalšími bytostmi z jejích plodů.

Systém, jak jej známe, není efektivně fungující, ne zcela. Přesto natolik, abychom mohli sedět u FCB a něco ťukat do klávesnice jako nyní já a u toho nám nemrzl nos. Lidé mají většinou práci a mají co jíst – co do hodnot a hloubky, v tom si stejně musíme pomoci sami.

Opět konstatuji – dobře, jsou zde věci k opravení. Myslím, že reálný problém zde v ČR se zřízením toho jak to zde je, připomíná trochu více kapající kohoutek. Možná špinavý dřez. Ucpaný.              A nevoní.

Vedle toho se pokoušet “opouštět kapající kohoutek systému”, je v ČR jako jít si čistit zuby do vany. Není to řešení.

Buďme vděční za to, že jsou lidé kteří umí stará řemesla a kdo může, učme se od nich.

Že existují lidé, kteří si pamatují staré časy. Lidé, kteří znají příběhy těch, kteří stavěli most před vaší obcí a když dostavěli, jedli chléb a zpívali.

Podporujme ty, kteří mají odvahu a energii angažovat se v politice, protože to má smysl, i když se tak nezdá. Posílejme jim podporu a dobrá přání aby jejich vůle zůstala a záměr se nezkalil.

Buďme vděční – tím nemyslím pasivně vděční a odevzdaní ve svých “osudech”, to je snad jasné.

Měňme vajíčka za kvásek, ale nezakládejme “Církev kvásku” a “Království svobodných vajec”.

Postačí to tišeji a “normálně” bez extrémů..

Cesta se klikatí středem a misky vah se chvějí. A přece je tahle cesta cestou odhodlaných, statečných, pokorných, vděčných.

Když by mělo přijít na boj, bojovat umí každý pitomec.

Howgh.