Úžas

Skvělá zpráva kterou sdílím s očima do široka otevřenýma, bušícím srdcem.

Probouzení se s prvními paprsky a opatrnými trylky ptáků patří mezi mé nejoblíbenější. Vždy když nechám město za zády a jsem v přírodě si připomenu co je v životě důležité, jaké neobyčejné a přitom prosté zázraky nás obklopují a nabízejí se.

Například:

Dovolit si lehnout si do trávy.

Být nahý nebo minimálně oblečený a nechat vítr a slunce ať se dotýkají těla.

Chodit bosky.

Válet se po zemi, dělat kotouly a lézt na stromy.

Dívat se do krajiny a nevyvíjet aktivitu.

Nechat po sobě lézt brouky a mravence.

Speciálně ta nahota je prostě úžasná a vědět že můžu někde svobodně chodit zcela nahý, koupat se nahý a zcela se uvolnit do svého těla, vnímat jej v prostoru je pro mě velmi důležité!

To co jsem chtěl vyjádřit tímhle textem je ještě něco jiného, mnohem hlubšího. Jsem vděčný sám sobě že dokážu být v úžasu, věřit a vnímat zázraky, vnímat souvislosti.

Že existuje živý a celostní pohled a způsob jak se uzdravovat, jak žít.

Nic z toho co se nám děje není náhoda.

Že i když mě teď něco trápí, mám bolesti, jsem vyčerpaný – můžu tenhle impulz přijmout, prozkoumat to, poslat si do místa pozornost, soustředit se na příčinu. A měnit věci reálně tak, aby se vrátil soulad.

Být k sobě laskavý.

Přeji vám pokud se to ještě nestalo, ať si dovolíte dívat se vnitřním nezastřeným zrakem a vzít odpovědnost za svůj život do svých rukou bez pocitu tíže. Rozhodovat se s laskavostí k sobě, beze strachu. Jednat bez omezení, nespoutání myslí ale v souladu s moudrostí a intuicí. Žít v soucitu k sobě a všem bytostem. Odvážně.