Polární Špicberky – jak se vybavit?

Špicberky – Cesta do Pyramidy 29.3. – 11.4.2018

Výbavení – saně, skialp/běžky, spacák, karimatka, vařič, spodní prádlo a vrstvení, rukavice a čepice, boty, péřová bunda, kalhoty, termoska

Expediční saně: 

Používali jsme dva typy saní, kdy každý jednotlivec si táhl své saně. Saně které vyrábím s vakem na uložení věcí, s šňůrami pro tažení a saně Fjellpulken, které mají pro tažení pevné skládací oje. 

V detailech není mezi saněmi zásadní rozdíl – saně Fjellpulken mají vak jakou součást saní ale stejně jsme vaky nechávali v saních a brali do stanu jen co se aktuálně používalo. 

Zásadní rozdíl byl pouze v pevných ojích v ukloněném terénu – ve sklonu saně lépe drží, drží ve sjezdech za lyžařem a nenajíždí/nepředjíždí. I když si člověk najde systém jak se saněmi a šňůrami manipulovat a pro mě který šel bez lyží a neměl potřebu sjíždět – pro lidi s běžkama je kousek sjezdu vždy rychlejší a energeticky méně náročný. V tomto oje pomohly. 

V místech kde byl terén hodně strmý, překonával se úsek s vyplavenými kry, tak se převrací saně se šňůrami i ojemi – pak je to o tom jestli jsou doře sbalené a težší věci jsou u dna pro lepší stabilitu.

Další věc která se ukázala jako zásadní byl terén. Měli jsme málo sněhu který byl na vrstvě zmrzlého sněhu nebo ledu – místy jen kamení, suť. Moje saně které byly z těch více naložených přišly téměř o skluznice a mají hluboké šrámy, kromě těch které utržily od personálu při překládání na letištích. Na další akci jsou bez oprav nepoužitelné a to byly úplně nové! Hmotnost saní hraje roli nejen v pohodlí při tažení ale i ve větším tření o povrch. Hmotnost mých saní se pohybovala kolem 30-35kg (při maximálním nabalení než jsem odevzdal nějakou výstroj 45kg!)

Co vnímám jako malou výhodu u mých saní bez tažných ojí je skladnost – oje jsou navíc, hůře se balí, transportují. Výhodou jsou nižší pořizovací náklady než u norských saní – zničit mé “homemade” saně nebo opravovat skluznice je menší náklad. Norské saně 799 EUR ( cca 20tis )  a mé saně nové 8500,- 

Co do objemu naprosto dostačují obě varianty, lépe možná přidat nějaké pevné poutka pro zvedání a otáčení saní ve dvojici.

Skialp/běžky: 

Ze zkušenosti účastníků není velkých rozdílů mezi skialp lyžema a lyžáky a běžkami. Běžky se osvědčily BC – tedy širší, do volného terénu. Boty na tyhle běžky jsou na úrovni pohorek a celková váha kompletu nízká. U skialp bych to viděl na ozkoušené a prochozené lyžáky. Po prvním dnu jsem měl natolik zničené nohy že jsem musel přezout do pohorek a šel bez lyží už zbytek akce – včetně pasáží přes fjordy. Vnitřní botička tvrdla, praskala a dřela mi nohy – lyžáky Dynafit nějaký starší model. Vázání mám techové a ultralehké – DYNAFIT TLT SPEED TURN 2.0

Volil bych skialp i příště – zvolil bych lehký set, dokoupím lehké a ne tolik tvrdé lyžáky. Přece jen se ukazuje že stoupací pásy jsou výhodou, lyže širší, stabilní. BC bežky jsou určitě na pořízení v setu levnější. 

Spacák:

Používali jsme pouze špičkové péřové spacáky SIR JOSEPH a PATIZON

Začnu Patizonem, což je česká velmi perspektivní výroba.

Spacáky Patizon jsou vyladěné do posledního detailu a abych byl upřímný, můj Erratic II  mě v detailech zklamal. V tak extrémních podmínkách hraje roli každý detail a u Sira bych čekal to nejlepší – je vidět že komerční výroba má vždy nějaké kompromisy a dva zásadní u Erraticu je kompresní obal který je prostě absolutně odfláknutý a zip, který se prostě rozjíždí, manipulace s ním je o nervy. Když se vrátím na Špicberky, vlézt do spacáku a ráno se probudit a vylézt (?) Nejen že jsme během noci museli být v pohotovosti a schopní okamžitě spacák opustit kvůli medvědům, což se asi 2x stalo, střídali jsme hlídky a spacák občas šel s námi na hlídku a zapínali jsme se do něj naopak – část na nohy se rozepla a použila jako kapuce, já chodil 3-4x za noc močit a v tomhle režimu mě zip u Erraticu začal dost srát (!) Detail který hraje v těchle podmínkách roli je barva vnitřní vrstvy spacáku – rozhodně by měla být černá, protože každá příležitost a chvíle kdy se podaří chytit sluneční paprsky a spacák sušit je pro pobyt a regeneraci během noci nezbytná! Barevné vnitřní vrstvy jsou hezké ale černá je praktická. Patizon má černou podšívku a schnul rychleji. 

Chci u spacáku jen černou vnitřní vrstvu a zip který se sám nerozjíždí, nezasekává do látky, u kapuce se nerozjíždí když se člověk ve spacáku vrtí. Kapsa na drobnosti u Erraticu je malá – mobilní telefon se sotva vlezl ( iPhone X ), větší by se nevzlezl. Příští spacák bude pokud bude Patizon i nadále tak špičkový určitě tahle značka a nebudu váhat si doplatit. Na jeden z vyšších modelů SirJoseph mě Erratic nepotěšil. Tyhle nedostatky člověk až tak neřeší při zimní víkendovce  na “našich” horách.

Nebo také varianta nekompromisní Mountain Equipment. 

Karimatka:

Věda. Ukázalo se že výhra je pouze v kombinaci více karimatek. Nejvyšší sestava kterou měl Tom byla – alumatka, nafukovačka Therm a Rest NeoAir a vrstva na tělo opět od Therm a Rest.

Určitě bych se bál vzít si samonafukovačku – nejsem si jistý jestli ve skupině nějaká byla a myslím že ano, riziko u samonafukovaček je v tom že při dofouknutí se vlhkost z dechu uloží ve vrstvě a při vyfouknutí a stlačení zmrzne a vrstvy slepí. Měl jsem nafukovačku z Decathlonu za pár set ale zvážím návrat k vyššímu modelu od Therm a Rest. Riziko nafukovaček je vždy v propíchnutí. V batohu/saních by si klasická alumatka vždy měla najít místo! 

Pocitově se mi líbilo na sníh ve stanu (stan bez podlážky) rozložit nějakou plachtu, textilii (v našem případě střešní difuzní textilii) pro pocit že člověk neleží s karimatkama hned na sněhu. Každý detail který zabezpečí komfort (nebo aspoň zdání komfortu se počítá).

Poslední věc a jen velmi na okraj – na kratší pauzy jsem si pod sebe dával skládací kousek karimatky – takové sedátko.

Vařič:

S vařiči byla zábava! Měli jsme v základu na dvojici benzínový vařič – tedy 3 benzínové vařiče v provozu a Kamil se svým systémem Trangia , který jsem měl před léty a prodal kvůli tomu že zabere hodně místa. Místo zabere ale funguje! V saních je místa dost a palivo jako tekutý líh se ukázalo i v polárních podmínkách vynikající. Hoření je soustavné, čelověk nemusí řešit a hlídat. 

Benzínový vařič má sice větší výkon ale s klasickým benzínem který jsme si načepovali na benzínce do 5L kanystrů při nedokonalém spalování pomalu ucpává trysku a během 10 dnů treku jsem musel kompletně vařič čistit (člověk dlouho nevydrží bez rukavic a čištění naštěstí vyšlo na chatu s kamny). Když benzínový vařič tak si pohlídat aby byl integrovaný systém předehřívání paliva, nějaký systém pro čištění trysky (jehla která při třesení pročistí a vysokým výkonem pak saze odtáhnou). Pro dobré hoření si musí každý svůj vařič vyzkoušet, před akcí dostat do ruky všechny procesy! Skládací závětří určitě výhodou, stejně jako kovová pumpa a opravná sada s klíčem, jehlo na trysku a těsněním v saních!

Na závěr k vařičům – v závěru akce byla moje pumpa nefunkční (těsnění), jeden vařič zcela nepoužitelný. Můj a Vojtův použitelný jen po kompletním servisu – já fungoval díky pumpě kterou měl Kamil a půjčil nám. 

Spodní prádlo, vrstvení:

Vlna a zase vlna! Zde není co řešit. Nakupoval jsem Devold Expedition nebo Ortovox Competition kde je i část syntetiky pro odvod potu do náročných aktivit jako např. skialpinismus. Vše ve vlně včetně ponožek, trenek s delší nohavicí. 

Rukavice, čepice:

Osvědčilo se používat velmikvalitní palčáky – já měl starší model kde svrchní vrstva je Gore-tex a vnitřní velmi teplá Polartec. Použil jsem je bez svrchní vrstvy protože kombinaci s ní byly už příliš teplé a ruka se potila. Na manipulaci s materiálem a použití zbraní jsem měl vždy po ruce zateplovací kvalitní rukavice z Polartex PowerStrech podobné těmto Mountain Eguipment Touch Screen Grip Glove, ovšem ty mé mají navíc Windstopper membránu a nejsou ze strečového materiálu ale softshellu, skvělou variantou mohou být i rukavice Black Diamond Wind Hood Softshell.

Čepice opět z kvalitního Polartecu, oceníte i kuklu ale zde nemám zcela vyladěno jak se udělat co největší komfort hlavně během noci, kdy bych si rád ohřál vdechovaný vzduch. V klasické Polartecové kukle s jedním otvorem se vlhkost kondenzuje a kukla kolem úst vlhne studí.  Zkoušel jsem kuklu na své Špicberské beranici ze softshellu a reaguje stejně. Když na to přijdete dejte mi vědět! Jak mít teplo a sucho kolem obličeje a nevdechovat 24hod vzduch -25/-15C !

Boty:

Velká chvála La Sportiva Trango Cube GTX! Boty ve kterých jsem ušel vlastně celý trek až na útrpné pasáže v lyžácích. Samozřejmě lépe by bylo absolvovat v lažáku a využít výhod izolace, plastového skeletu a vnitřní botičky. O tu možnost jsem přišel a příště chci mít jistotu že v lyžácích projdu dlouhé a těžké tůry abych měl jistotu že sedí.

Boty jsem řešil každý den a i když mě podržely, noha zažívala těžké chvíle, vlhla. Snad membrána? Jaké by to bylo absolvovat pouze v kožených botech? Možná by odpadlo to provlhnutí boty a ponožek které jsem sušil přímo na těle a boty nazouval tvrdé a zmrzlé než se opět prohřály a povolily. Podmínky to byly velmi těžké a stále jsem přesvědčený že jsem mohl mít velké potíže, nemít právě Trango Cube. 

Péřová bunda:

Zásadní vrstva. Používal jsem dva režimy. Lehkou péřovou bundu Ocún Tsunami Down Jacket Men a tlustou péřovku kterou jsem si přivezl z Nepálu možná podobnou modelu od Sira Josepha.

Proč dvě bundy? V tenké jsem byl přes den pokud byla aktivita kromě chůze – to jsem šel bez ní. na kratší pauzy, stavění stanu, vaření atd. jsem si vystačil s tenkou a byl jsem pohyblivý a ne jako sněhulák. na hlídky jsem dával přes tenkou ještě tu tlustou ( někdy ještě i přehozený spacák ). Vždy bych to dělal stejně, vzal bych tlustou i tenkou. Nespoléhal bych jen na jednu tlustou bundu, kde pokud se rozbije mrazem zip ( nemělo by se to samozřejmě stát ) budu mít problém. Kombinace dvou bund mi zkrátka přišla praktická. 

na noc jsem si tlustou pěchoval k nohám a lépe je tak zateplil a tenkou kolem sebe, boků nebo v rozeplé i spal. Určitě neváhejte kupovat péřovku s kapucí! Hlava a oblast krku je velmi spokojená když se zabalí a zateplí, zvlášť když toho má člověk plné zuby a je unavený. 

Naším cílem je zkrátka tvořit co největší pohodlí v podmínkách extrémně nepohodlných!

Kalhoty:

Tady se trocu zastydím. Mám kalhoty s Gelanots membránou asi 10 let a kromě pár děr od maček stále skvěle fungují! Jsou prostorné a mohu pod ně vrstvit – běžně vlněné spoďáry, na Špicberkách jsem brzy zjistil že se pod ně rády vlezou ještě běžecké softshell kalhoty Salomon které mají na přední straně neprofuk vrstvu. tahle kombinace byla geniální! Do spacáku jsem si nechával všechny kalhoty na sobě, případně jsem sundal ty membránové – když jsem použil do spacáku fleece spací vložku. Doporučil bych určitě pořídit podobné řešení a nemusí jít zrovna o goretex, skvělá alternativa jsou například kalhoty High Point Protector 3.0 Dražší ale vyladěné kalhoty do náročných podmínek! Tilak nabízí kalhoty Evolution 2016 ale protože se jedná o starší model, možná se budou hůře shánět vaše velikost. 

Termoska:

V závěru seznamu zůstává nedílná součást výbavy – termoska. Bavíme se o termosce na nápoj ale také termoska jídelní! Geniální kus výbavy.

Používám pouze termosky Esbit – zatím jsem nenašel lepší. Klasickou na čaj není příliš pořeba řešit – znáte velmi dobře, snad až na informaci že budete potřebovat větší než 500ml aby jste si mohli nést čaj na celý den a přejdu rovnou na tu jídelní. 

V oblastech jako je tahle fungujete v režimu:

Ráno vstát a dát rozpouštět sníh. Vaří se voda na snídani, na čaj do termosky a do termosky na jídlo kde se zalije směs na oběd. Když pak vyrazíme pijeme čaj a na obědovou pauzu máme v termosce jídlo již hotové horké a bez vaření – samo v termosce dojde a to je ganiální. Zaléval jsem sypké směsi jako kus-kus se zeleninou, menší luštěniny, směsi s těstovinama atd. vše v termosce změkne. Lze si míchat vlastní směsy do vlastních sáčků nebo koupit levné hotové směsy. Protože je expediční jídlo docela drahé, nechával jsem si ho jen na večeři a obědy na kvalitě trochu šidil.

Večer se pak termoska symbolicky vypláchne a je připravená na přípravu obědového jídla další ráno. Večer se vaří voda na večeři ( expediční směsi jako Travellunch, Summit to Eat, LyoFood) a voda na čaj na noc a hlídku. Pamatujte prosím že co obsahuje vodu beznadějně zmrzne a proto např. jinak chutné hotové jídla Adventure Menu budete jen stěží upravovat a pojídat:-) Zmrzne i konzerva s tuňákem:-)

Honza