Šťavnatá polarita v dlouhodobém vztahu 1.část
Šťavnatá polarita v dlouhodobém vztahu 1.část
Konference Prolínání světů, Krásná Lípa 17.10.2015
„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Mahátma Gándhí
Nemusíme chodit daleko, abychom se stali skutečnou změnou pro společnost. Jako oheň začíná první jiskrou, v každém z nás je uložený klíč, ne tolik jako v exotických naukách ale, v denním praktikování tady a teď.
Současné možnosti realizace v různých sférách jsou nedozírné, vztahy a přesně manželství jsou stále velkou slabinou. Proč je tak náročné spokojené soužití dvou lidí?
Vztah může být přitom velmi vzrušující, inspirativní a nedovolí zlenivět. Vztah dvou lidí je pochopením sebe-nás jako aktivních tvůrců naší přítomnosti.
“Dnes jsme tak vzdělaní, že nás nepřekvapí nic – kromě šťastného manželství.” Oscar Wilde
Ve světě náročných výzev, je možná tou největší, ovšem s obrovským přesahem a na rozdíl od jiných oblastí, možnosti růstu a rozvoje jsou zde snad neomezené.
Speciálně pro muže: Naši pozornost většinou zaměstnávají věci venku, svět který chceme dobývat a vnější výzvy. Už ne tolik výzva přijmout zkušenost vztahu jako transformující ( což nenahradí žádný z lektorů či koučů či tantrických seminářů ale mohou být skvělým doplňkem v pomoci orientovat se ve složitém vnitřním i vnějším světě )
Potkáš-li ji, nemáš pochyb.
Zaplaví tě spalující touha i hrůza současně.
Celý tvůj svět bude tou ženou v mžiku prověřen, probrán s veškerou pečlivostí.
Budeš čten jako kniha.
Stůj pevně a nadechuj ji,
vpusť celou její zvídavost do svého srdce.
Zakořeň se chodidly a dovol,
aby ti v zádech stála moudrost tvých předků,
to nejlepší z tvého otce, děda,…
Rozevři svůj hrudník,
byť by sis měl trhat žebra z hrudi,
protože ona za to stojí.
Přiznej v sobě Světlo i Temnotu.
Stůj a ve tvém hara
se jako vyrušený had na horském písku
zavlní tve mocná, divoká síla.
Ona to spatří a je možné,
že na malý moment odkloní svůj zrak bokem,
pohlédne ti jakoby přes rameno
a v ten moment udělej krok vpřed.
Přibliž se, ale neouži.
Buď otevřený, plně přítomný,
ale nepřipoutaný muž.
Nabídni jí sebe jako oceán energie,
neohraničené a svobodné moře.
To jí ovšem nebude stačit. Touží být v tobě utopena.
Praxe vlhké břidlice, J.Harnoš
Věřím že vztah muže a ženy je manifestací něčeho většího a současně prostou pravdou.
Vztahy přímo závisí na naší aktivitě. Funkční a plodný vztah je vždy postaven na zapojení obou, jejich aktivitě, činech a jak jistě zná většina párů v mnohaletých manželství, vztah neroste z pouhé teoretické znalosti a naopak nelze postavit ani na pocitech, ale vědomém rozhodnutí a činech.
“Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou.” Mahátma Gándhí
Setkávám se s příběhy, kdy lidé hledají a tvoří nápadité vztahové kombinace. Mluví se o “tradičním” modelu monogmaního vztahu jako o přežitém modelu, od kterého se můžeme posunout.
Je skutečně projev zralosti a osobní svobody, pokud jsme schopní “nesobecky” sdílet partnera s někým dalším? Nemůžu hodnotit jednotlivé případy ani pohnutky, jsem avšak toho názoru, že se tím zbytečně vše komplikuje.
Co skutečně potřebujeme od vztahu, resp. od manželství? Přemýšlel jsem jaký přínos má manželství (dlouhodobý vztah) pro mě, mluvil s lidmi i přečetl spousty textů.
U každého jednotlivě, je v základní pyramidě potřeb láska a pocit sounáležitosti až jako další potřeba po pocitu bezpečí a jistoty a pocit bezpečí jako vyšší potřeba po uspokojení fyziologických potřeb jako jídla, spánku, sexuality.
Jsem toho názoru, že potřeba uspokojení na rovině složitých kombinací soužití má v zásadě příznaky pouhého konzumování. Konzumování sexu, konzumování vztahu bez posunutí se do jeho dalších rovin a hloubek – které se časem neobejdou bez toho, aniž by šly udržet bez soustavné práce, soustavného vkládání energie, pozornosti.
Zvládáme vůbec vztah k sobě samému? A co na to naše ego?
Podle mého oblíbence průvodce divočinou, průvodce hledáním vize, hlubinný eko-psychologa Billa Plotkina, popisuje dnešní situaci ve společnosti jako fázi nezralé dospělosti, ego-střednou, jaký vliv na naše životy, životní prostředí a vztahy má “nepokořené” ego všichni myslím dobře známe – na druhé straně je zde přístup dušestředný – tedy zaměřený na hlubší struktury, na to co běžně vnímáme jako jistou klidnou ale palčivou sílu uvnitř nás, které je nějaké “já nechci” zcela lhostejné.
S dušestředným přístupem ve vztazích, jsme schopni nejen respektovat sebe a svůj prostor, svou energii, hranice ale vědomě pracujeme se záměrem “proč a jak”, s respektem a úctou k druhému, dokážeme vycítit a nebrat si osobně pokud není připravený nebo z jiného důvodu nechce prolínat jeho svět s mým a nebo si to naopak přeje a výsedkem takového prolínání je vždy šťavnaté ovoce, které přesahuje nás dva a jehož šťáva osvěžuje širší okolí.
“Opravdový vztah začíná až tehdy, když si uvědomíme, že neexistuje něco jako dokončení růstu, že každý člověk v sobě obsahuje vše a to vše musí být objeveno a projeveno.” Jan Harnoš
Pokud žijeme pouze na rovině ega, jsme vždy limitovaní, protože ego je limitované. Duše není a partnerský vztah se odehrává z podstaty na úrovni duše.
„Zralé ego a duše jsou milenci. Jeden druhému poskytují cosi zásadně důležitého a té nejvyšší hodnoty. Jen ego je ve světě schopné manifestovat přání duše. Ale i po iniciaci duše, ego zůstává egem-stále „já“. Zralé ego chápe občasnou nezbytnost vzdát se, nebo být poraženo silou větší než je samo. Ego se vzdává duši.“ Bill Plotkin
Exkurz: Zestárneme spolu?
“V dušestředné komunitě, se podílejí starší moudří (babičky a
dědečci) na výchově a přípravě dětí, už jen svou přítomností daleko za běžné prarodičovství. Zajišťují pro děti vývojový zdroj moudrosti, to je rozdíl dvou pohledů, kde jeden chápe děti jako milované potomky lidí, které je třeba hýčkat a bavit hrou a druhý je chápe jako milované potomky Země a jako projev mysteria Vesmíru.” Jan Harnoš
Dnešek píše budoucnost.