Červené lodičky
Jako věčně hledající poutník, moderní empatický muž, hluboko v esoterické mlze, ohlušen vířením tranzovních tanců s kručícím žaludkem po RAW strouhané řepě, omámen barefoot kněžkami v širokých sukních hledících ke svým kamenným kruhům a dětem od bláta, téměř bych na scestí sešel, nebýt jasné záře červených lodiček. Když už mám pocit, že se celý svět zbláznil, upnu své oči k té obuvi barvy rudé pulzující krve, na podpatku alespoň půl metru vysokém. Když mě jejich ostrá špice zaryje do třísel, vzepnu se jako kůň s mohutným zařžáním.
Během poměrně krátké doby jsem opakovaně otevřel brány do svého světa dokořán. Průchozí obousměrně. Rozloučil jsem se se spoustou věcí a mnoho nového k sobě vpustil. Způsobilo to i pro mne velmi objevné a úlevné setkání s typologií podle čínského i-ťingu, zjednodušené pro západní použití. Podle této typologie jsme dostali každý na startu raneček výbavy, která nás specifikuje, jehož obsah nelze měnit, jen v průběhu života do rance přihazujeme, jak rosteme a vyvíjíme se. Každý jsme jedinečný, což není nic nového, ale… Tak jako červené lodičky, tak bosé nohy, mají na světě své místo a je to v pořádku.
Znát sebe a své míst, mě učí nejen respektu k ostatním, ale jde ještě dále – k plnému přijímání. Vidět na každém ten jeho přínos pro celek, stejně jako svůj. V případě lodiček nejde samozřejmě jen o obuv. Přijímám pro sebe to poselství rudé krve, živosti a sex-appealu a přijímání života v celé pestré škále. Životní energie je ve své podstatě velmi sexuální, silná život udržující, toužící po růstu a od podstaty je energií hojnosti a já stále pozoruji, že mnoho lidí ji jako takovou nepřijali nebo jen částečně. Pokud si uvědomíme, že zkušenost naší civilizace vychází z nízké velmi pudové a sebestředné energie. A nejedná se jen o energii mužskou. Energie a způsob, který touží po okamžitém uspokojení potřeb sebe sama na úkor ostatních i celé planety je přirozenou reakcí mnoha lidí, volba posunout se na další level. Způsob dalšího levelu pracuje se soucitem, touží uspokojit „rozhněvané bohy“ jak v sobě tak ve svých bližních, na přátelské vlně sdílení, doteků a naslouchání, vychází jako energie vlažně a do ztracena. Bez cíle, záměru a to hlavně na mužské straně dlouhých vlasů, nekonečně dokonalých maséru, jogínů, za zpěvu manter, řešením jak co nejmíň zranit salát na mém talíři. Oba, jak první tak druhý stupeň, nevedou nikam. První v zajetí ega převážně ničí, druhý se v nepochopení stane pouze hezkou mandalou.
A zde se vrací energie červených lodiček. Že ničí nohy? Že je zbytečné trpět pro pomíjivou krásu? Se ženou jsme si nechali nafotit profesionální akty a jedna z rekvizit byly jak jinak než – červené lodičky. Ta bota je jako rudý hřeb, který mě přišpendlí do mého středu. Nedovolí ulítnout si, nedopustí, abych dal do živosti méně. Před objektivem fotografky a ženou v červených sexy lodičkách, jsem vzplanul svou mužskou energií. Z prvního levelu si půjčuji akci a přímočarost a jistě prominete – koule, z druhého cit, schopnost pracovat s emocemi, naslouchání a mnoho dalšího, tím symbolem, připomínkou jsou prosté boty. Nemám nic proti dlouhým batikovaným sukním, bosým nohám, miliónu variant ženských kruhů, večeřím z vlákniny, mužům v Sanubabu košilích a bubínky, stejně jako proti kravaťákům, rychlým autům, Apple, perům za osm tisíc, dovolené na Mauriciu. Chci to vše v sobě spojit a to zrovna dělám. Když konečně dostavím slaměný dům, ten další bude pravděpodobně z betonu.
To jestli jsme zvládli, pochopily, se myslím projevuje na tom, jak umíme ve svém životě integrovat věci z celé té pestré škály možností, co jsou kolem nás. Neuzavírat se z principu, ale vzít, prozkoumat, vložit do toho více ducha, záměr a opět vrátit do té velké skládanky. Ty červené lodičky chci mít stále na očích jako připomínku toho, že chci zůstat otevřený.
Život je krásný.
Pro inspiraci: http://joachimova.cz/ , http://zonova.cz