Relaxace do energie

Ze zásadních zjištění ve svém lidském životě muže, otce, manžela, považuji seznámení se se základy práce s energií.

Nejde o nic, čemu běžný smrtelník nedokáže rozumět. Učil jsem se, když jsem se začal věnovat tantře, že každý člověk disponuje nějakým “oceánem energie” ve svém pupku, hara, v oblasti břicha,  terá jakoby dřímá a málokdo s ní umí efektivně pracovat. Cesty k ní jsou trnité nejen pro úplné nováčky. Učíme se správně dýchat. Dýchat plným jógovým dechem, břicho-hrudník-podkličky a zpět, zprvu soustředěně a s trochou štěstí později snad i automaticky. Jemně dechem čeřit hladiny zmíněného oceánu, s pomocí dynamické meditace vlnky rozbouřit až se vytvoří první vlny s bělostnou pěnou na svém hřebenu, když se překlápí a padají a v těle zůstává brnění, tělo je jakoby elektrizováno.

V duchu takové praxe jsem pochopil, že není snadné přijít a používat svůj plný potenciál jen na základě teorie a rad. Ale jako vše, co se týče lidské bytosti, je prověřeno vůlí, odporem tíhy hmoty, tuhostí, leností a délkou času.

Nepovažuji se za člověka, který byl obdařen mimořádnými silami, mimořádnou vůlí, houževnatostí, tělem, které má méně než dost slabin – jak ke mě mluví typologie podle čínského astrotypu, vím na co si dát u sebe tu a támhle pozor- pochopil jsem, že chci-li žít dobrý život, bude dobré sám sebe respektovat takového jaký jsem, milovat se se svými nedokonalostmi, protože znát ony “nedokonalosti” je cesta k doufejme dlouhému a spokojenému životu.

Jenže…

Ve všedním dni se nabízejí dvě cesty, kterými se lze ubírat a těmi jsou relaxace do energie a kolaps.

Co je relaxace do energie? Je to o tom, co uděláte až dokončíte práci a vracíte se domů, zdařile zaparkujete před domem (ideálně jedete domů ne moc daleko na kole), klíče neleží na dně batohu/tašky, doma nepraskla hadice od pračky, pravděpodobně nemáte zrovna děti a doma čeká teplá lehká večeře. Žena vás zve do vany a na nic se neptá, mlčí a dopřeje vám 15 minut ticha. To je relaxace do energie – tím můžeme začít. Únavu zná i zkušený jogín, manažer mezinárodní korporace, výškový horolezec i ultrabůh Kilian Jornet. Jsem přesvědčený, že stejně jako únavu, znají jak a kdy relaxovat. Onen “ oceán energie”, pro někoho navíc “napojení se na zdroj nekonečné energie z Vesmíru” není důvod zlehčovat – přesto – chvíle ticha s masáží nohou, prohnětení varlat za zvuku sitáru, patnáct minut jógy, nedbalý taneční krok u Berry Witea se sklenkou cognacu s výhledem na večerní město, vyvenčení psa po příchodu z práce nebo koupel v horské bystřině po zorání sté kamenité brázdy. To je relaxace do energie.

Je v tom jakýsi řád, únava se mírní a závěr dne může probíhat příjemným nenuceným stupňováním vzrušení, tělem projede několik “blesků” a možná si i zařveme “YES !”, “To byl zase skvělej závěr těžkýho dne! Zítra si to dám na novo HURÁ!”

Ne tak kolaps do energie. To se člověk doplazí jako stará štětka domů, nafouklý břicho, protože aby podopořil tu lehkost a sílu těla a konečně trochu zhubl, žral jen klíčky z čočky, falafel a mladé kedlubny, zatímco energie jeho potomků graduje v godzilím stylu. Rozběsněni dojmy a hladem rvou z člověka maso, likvidují ušní bubínky, tvoří nepořádek a špínu, co z nich po celém dni odpadává na podlahu.

Jako dezorientovaný vodák pod splavem napůl při smyslech napůl mrtvý člověk splichtí večeři, načež polovina z ní po odchodu dětí stejně leží pod stolem – už už je honem uzemnit na lůžku, kde první, druhou a každou další minutu ječí: “Nám se nechce spát, už jsme to zkoušeli”, konečně odpadnou.

Když to vypadá že by se dalo najít trocha sil na dvě asány, lehký běh, teplý čaj (hlavně nezapínat facebook) – zapíná člověk Facebook, Twitter, mail, youtube, COKOLIV, nabírá dotyčný tupého  výrazu, svaly tuhnou, mozek měkně. Jakékoliv zhroucení se je horší než jemný neznatelný pohyb, touha po něm.

Poté nastupuje žena.

Ať už dělala přes den cokoliv, POTŘEBUJE SEX. Hlavně neselhat.

To je skvělý, nebýt kolapsu a pokud nerada začíná kouřením, je to celé dost tenký led.

Respektive.

Potřebuje a TOUŽÍ SE DOKONALE POHÁDAT a potom mít dokonalý sex. Taková je její představa. V tom Deida nekecá.

S Pánem Bohem.

KOLAPS DO ENERGIE.

Onen “oceán energie” se za určitých životních okolností velmi rychle vyčerpá, vyschne, až na pár líných stružek. Potom s tím člověk hospodaří jak janek, dělá hráze z kamínků a prosí NA KOLENOU “tůňko zůstaň tu se mnou ještě chvíli”. Na tohle opatrně.

Také se to učím. Sestavit si den, týden, měsíc a život tak abych energii rozhojnil a nechal sebou proudit, jak zrovna potřebuji mocně či klidně.
Podvečerní zlatavá hladina svěží vody, co láká ke koupeli a k procházkám milenců po jejím břehu. Někomu to jde snáz, někomu ne.

Držím nám všem pěsti v cestě k takovým hladinám, i když zrovna naháníme stružky a klečíme nad tůňkami. Proutkaři v australské buši, kterým vyschli polní lahve.

Honza Harnoš